Janků, J.

 

Právní předpisy týkající se půdy lze rozdělit dle následujícího schématu:

  • bonitace a cena půdy
  • pozemkové úpravy
  • evidence půdy
  • vlastnictví půdy
  • ochrana půdy

Vzhledem k rozsáhlosti legislativy uvedená literární rešerše se týká ochrany půdy. Na úvod jsou uvedeny základní pojmy, tak, jak je definuje příslušný zákon či odborná literatura.

 

Půda jako právní pojem

Pojem půda v právních vztazích označuje zemský povrch zejména v oblasti vlastnických a majetkových vztahů nebo hmotný substrát Země, především její svrchní, úrodnou a životodárnou vrstvu v souvislosti s ochranou půdy nebo zákony o zemědělství (Drobník, 2007).

 

Pozemek definuje zákon o Katastru nemovitostí č. 344/1992 Sb. v § 27 jako „část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků“ (zákon č. 344/1992 Sb.).

Jedná se o jeden z nejdůležitějších termínů v pozemkovém právu, jelikož přesně vymezená část povrchu se stává věcí a je tedy předmětem vlastnických práv a váží se k ní konkrétní práva a povinnosti. Součástí pozemku jsou porosty (dočasné i trvalé), neoddělené plody a nevyhrazené nerosty.

 

Parcela je takový pozemek, který je „geometricky a polohově určen, označen parcelním číslem a zobrazen v katastrální mapě“ (zákon č. 344/1992 Sb.).

 

Nemovité věci

jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá (zákon č. 89/2012 Sb.).

 

Zemědělský půdní fond (dále jen ZPF) je definován v § 1 zákona č. 334/1992 Sb.v odst. 1-4.

(1) Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

(2) Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (v předchozích zněních do r. 2014 louky a pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen „zemědělská půda“).

(3) Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, technická protierozní opatření apod.

(4) O tom, že jde podle odstavců 2 a 3 o součásti zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech orgán ochrany zemědělského půdního fondu.

Ochrana půdy

 

V současnosti se Česká republika potýká s velkým úbytkem zemědělské půdy pro výstavbu. Dle údajů Katastru nemovitostí (KN) pokles plochy orné půdy činí 25 ha denně. Ztráta orné půdy za den může být ve skutečnosti ještě vyšší, jelikož do KN se údaje dostávají se zpožděním (např. již provedená stavba evidovaná na orné půdě) (Janků et al., 2016). Bohužel ubývá zejména nejlepších půd (černosoly, luvisoly), tento trend, který (Kozák et al., 2010) považuje za velmi nezodpovědný, může mít v budoucnu velmi vážné důsledky.

Klíčovým úkolem společnosti je soustředit se na zadržování vody v půdě. Zábory půd pro výstavbu, ale i přílišné utužování v důsledku používaných technologií zvyšují riziko nedostatku vody (Janků et al., 2016. Problémy se zábory půd v EU se zabývá zpráva Evropské komise (European Commission, 2012).

 

Pojem půda není v našich právních předpisech samostatně definován. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ji označuje za jednu ze základních složek životního prostředí, společně s ovzduším, vodou, horninami, organismy, ekosystémy a energií. Půda je neoddělitelnou součástí přírody a krajiny, jejíž obecná a zvláštní ochrana je zajištěna zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podle § 58 tohoto zákona je ochrana přírody a krajiny veřejným zájmem a každý je povinen strpět omezení vyplývající z tohoto zákona, příkladem je omezení vlastnických práv majitelů pozemků v důsledku budování územního systému ekologické stability.

 

Ochrana zemědělského půdního fondu

Hlavním právním předpisem zaručujícím ochranu půdy v České republice je zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, který řeší jak kvantitativní tak kvalitativní ochranu ZPF, zejména změny kultur zemědělské a nezemědělské půdy, hospodaření na ZPF, ochranu při plánovací a inženýrské činnosti, zásady odnětí půdy ze ZPF a stanovení odvodů a působnost a kompetence orgánů státní správy.

Některé podrobnosti jsou upřesněny ve vyhlášce č. 13/1994 Sb. Ministerstva životního prostředí.

„Orgány ochrany ZPF jsou pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a Ministerstvo životního prostředí.“ (zákon č. 334/1992 Sb.).

Orgány územní samosprávy ji vykonávají jako přenesenou působnost a mají pravomoc např. udělovat souhlas s odnětím půdy ze ZPF, k návrhům územně plánovací dokumentace, ukládat pokuty za porušení právních povinností a vydávat rozhodnutí o odvodech za odnětí půdy ze ZPF.

 

Odnětí pozemku ze ZPF

Pro nezemědělské účely je nutné využít především nezemědělskou půdu, pouze v nezbytném případě lze pozemek vyjmout ze ZPF.

Žadatel podává žádost, ve které uvede účel zamýšleného odnětí, vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a zdůvodnění, proč je navrhované řešení z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, životního prostředí a ostatních zákonem chráněných veřejných zájmů nejvýhodnější.

Připojí:  

  1. a) údaje katastru nemovitostí o pozemcích, jichž se navrhované odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu týká, s vyznačením

vlastnických, popřípadě uživatelských vztahů k dotčeným pozemkům, a dále výměry parcel nebo jejich částí a zákres navrhovaného odnětí

v kopii katastrální mapy, popřípadě doplněné orientačním zákresem parcel z dřívější pozemkové evidence,

  1. b) vyjádření vlastníka zemědělské půdy, jejíž odnětí ze zemědělského půdního fondu se navrhuje, nebo jiné osoby, která je oprávněna tuto zemědělskou půdu užívat, nejedná-li se o žadatele, k navrhovanému odnětí,
  2. c) výpočet odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu včetně postupu výpočtu podle přílohy k tomuto zákonu a včetně vstupních údajů použitých pro výpočet, nejde-li o odnětí, při kterém se odvody nestanoví,
  3. d) plán rekultivace, má-li být půda po ukončení účelu odnětí vrácena do zemědělského půdního fondu nebo rekultivována zalesněním či zřízením

vodní plochy,

  1. e) předběžnou bilanci skrývky kulturních vrstev půdy a návrh způsobu jejich hospodárného využití, f) vyhodnocení a návrh alternativ podle § 7 odst. 1 a 2,
  2. g) výsledky pedologického průzkumu,
  3. h) údaje o odvodnění a závlahách,
  4. i) údaje o protierozních opatřeních,
  5. j) zákres hranic bonitovaných půdně ekologických

jednotek s vyznačením tříd ochrany a

  1. k)informaci, v jakém následném řízení podle zvláštního právního předpisu má být souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podkladem,
  2. l)vyjádření podle  7 odst. 4, jedná-li se o záměr tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí (§9 zákona č. 334/1992 Sb.).

Orgán ochrany ZPF posoudí žádost a shledá-li, že půda může být odňata, vydá souhlas, ve kterém určí, kterých pozemků se souhlas týká, stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany ZPF, vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody. Pouze ve zvláštních případech vyjmenovaných v § 9 není souhlas potřeba.

Půdu lze odejmout trvale nebo dočasně, dočasně odejmutá půda se po ukončení účelu jejího odnětí rekultivuje podle schváleného plánu rekultivace a je navrácena zpět do ZPF.

Specifické otázky jsou rozpracovány v metodickém pokynu OOLP/1067/96 Ministerstva životního prostředí, zejména posuzování územně plánovací dokumentace, odnímání půdy ze ZPF a charakteristika tříd ochrany ZPF. Obecně řeší problematiku ochrany úrodné vrstvy půdy při zemních pracích ČSN 46 5332, která obsahuje zásady odstranění úrodné vrstvy půdy, její skladování a opatrování.

 

Odvody za odnětí ze ZPF

Osoba, které svědčí oprávnění k záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je povinna za odňatou zemědělskou půdu zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy k tomuto zákonu (jeho výše je odvislá od základní ceny pozemku podle BPEJ a jeho zařazení do třídy ochrany).

Výjimky, v kterých případech se odvody za trvale odňatou půdu nestanoví uvádí § 11a.

Část odvodů ve výši 55 % je příjmem státního rozpočtu, 15 % je příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a 30 % je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se odňatá zemědělská půda nachází. Odvody, které jsou příjmem rozpočtu obce, mohou být použity jen pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny. Je-li odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu dotčena zemědělská půda na území více obcí, část připadající do rozpočtu obce se mezi obce rozdělí poměrně podle plochy odňaté zemědělské půdy.

Toto rozdělení přinesla nejprve novelizace zákona v roce 2010 a novelizace další, do té doby byly odvody rozděleny mezi obec (40%) a Státní fond životního prostředí (60%).

V r. 2011 vešla v platnost vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany, která obsahuje rozdělení kódů BPEJ do pěti tříd ochrany. Vyhláška byla novelizována vyhláškou č. 150/2013 Sb.

Zákon také zásadně změnil postup pro výpočet odvodů za odnětí půdy ze ZPF, který je popsán v části D přílohy zákona č. 334/1992 Sb. Základní cena zjištěná podle zařazení pozemku do BPEJ a oceňovací vyhlášky č.441/2013 Sb., se upraví podle toho, zda bude odnětím ze ZPF negativně ovlivněn některý z faktorů životního prostředí nebo přichází-li do úvahy některý z důvodů ke snížení základní sazby, takto upravená sazba se vynásobí koeficientem třídy ochrany např. koeficient I. třídy ochrany je 9, odvod za odnětí půdy ze ZPF tedy může činit až devítinásobek základní ceny pozemku.

Tato právní úprava si klade za cíl zpomalit zábory zemědělské půdy a ochránit kvantitu ZPF.

Odvod placený jednorázově je splatný do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu. Jde-li o odvody placené každoročně, jsou splatné nejpozději do konce každého kalendářního roku, v němž odnětí trvá.

Nedodržením lhůty splatnosti vzniká fyzickým i právnickým osobám povinnost platit úrok z prodlení.

 

Právní předpisy v oblasti ochrany půdy

Problematice ochrany půdy je věnována zvýšená pozornost od přistoupení České republiky do Evropské unie, řada zákonů a vyhlášek musela být novelizována a musela do nich být implementována legislativa EU (Bičík a kol., 2009).

Vytvoření jednotné legislativy na evropské úrovni je složité, vzhledem k rozmanitosti regionů, klimatu, způsobu hospodaření s půdou a legislativě jednotlivých členských států. Řešením je vytvoření rámcové směrnice a formulace společných zásad, které přijmou všechny členské státy, zároveň je nutné zachovat princip subsidiarity. Tímto úkolem se zabývá komise ochrany půdy, která působí ve výzkumném centru Joint Research Centrum Ispra v Itálii. Komise dále řeší dopady změny klimatu na půdu, rostoucí trend degradace půdy a snaží se vytvořit jednotný systém monitorování kvality půdy.

Důvody pro ochranu půdy:

- zajištění dodávek bezpečných a kvalitních potravin dnes i v budoucnu

- snadnější zachování čistoty povrchových a podzemních vod

- ukládání uhlíku, snižování emisí skleníkových plynů a přizpůsobování se změně klimatu

- přínos k přirozené regulaci a zmírnění dopadů povodní a jiných přírodních katastrof

- zachování biologické rozmanitosti a ochrana jejích složek

- zachování zdravých rekreačních oblastí

 

Kontaminace půd

Vlastníci nebo nájemci zemědělských pozemků jsou povinni hospodařit tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími lidské zdraví, existenci živočichů nebo vlastnosti půdy zákon č. 334/1992 Sb.). Vymezení nejvýše přípustného obsahu škodlivých látek v půdě (zejména těžkých kovů, aromatických uhlovodíků, chlorovaných uhlovodíků a pesticidů) obsahuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č.13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Průběžné sledování obsahu rizikových prvků a látek a evidence kontaminovaných pozemků je realizováno v souladu s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

 

 

 

Aplikace hnojiv

Zásady používání hnojiv, podmínky jejich registrace a opatření při skladování vymezuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných prostředcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd tzv. zákon o hnojivech. Prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv byla zrušena.

 

Omezení užívání dusíkatých hnojiv

Zranitelné oblasti se vyhlašují na základě Směrnice Rady č. 91/676/EHS  (tzv. nitrátová směrnice) o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů a jsou definovány v §33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách tzv. vodního zákona, jako území, kde se vyskytují:

  • povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout
  • povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody

 

Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, obsahuje výčet zranitelných oblastí podle katastrálních území, pravidla pro používání dusíkatých hnojiv, včetně přesně vymezeného období, kdy je jejich používání zakázáno, podmínky skladování hnojivých dusíkatých látek, zásady hospodaření na svažitých pozemcích nebo pozemcích, které sousedí s útvary povrchových vod.

Ve zranitelných oblastech se nachází 42 % rozlohy ČR a 49 % z celkové výměry zemědělské půdy ČR.

Cílem opatření je snížení a předcházení znečištění povrchových vod, aby byl zajištěn dostatek pitné vody, zároveň tato opatření vedou k omezení eutrofizace. (Klír, 2012).

 

Aplikace odpadních kalů ČOV

Odpadní kaly jsou využívány, samostatně nebo v kombinaci s hnojivy, k rekultivacím nebo hnojení zemědělské půdy. Existuje riziko vstupu nebezpečných látek do potravního řetězce, proto je jejich používání regulováno právními předpisy. (Bičík a kol., 2009).  Primárně tuto problematiku řeší zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, který stanovuje základní pojmy a určuje základní povinnosti zákazy při používání kalů.

 

Podrobnější informace obsahuje vyhláška č. 437/2016 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady)

 

Aplikace sedimentů

Aplikací sedimentů se do půdy navrací částice, které byly zničeny při degradaci půdy nebo se v půdě již nevyskytují důsledkem eroze. Tyto sedimenty však mohou obsahovat vysoké koncentrace rizikových prvků. Podmínky a způsob používání sedimentů na zemědělské půdě stanovuje vyhláška č. 257/2009 Sb., která určuje limitní hodnoty rizikových prvků a rizikových látek v sedimentu a v půdě, na kterou má být použit, a biologické vlastnosti sedimentu. Dále je zde uveden postup při rozboru sedimentů a půdy a metody odběru vzorků sedimentu a půdy.

 

Ekologická újma na půdě

Na základě velkého počtu skutečně nebo potencionálně znečištěných lokalit byla vydána Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí, která ukládá původci znečištění napravit škody, jež způsobil. Směrnice se zabývá také znečištěním půd a způsoby nápravy kontaminace půdy, která je rizikem pro lidské zdraví.

Směrnice byla implementována do české legislativy zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě. Ekologická újma na půdě je definována jako „znečištění, jež představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj“. Pokud existuje důvodné podezření, že došlo k ekologické újmě na půdě je zpracována analýza rizik, ke které se vyjádří krajská hygienická stanice, v případě potvrzení podezření je zpracován návrh nápravných opatření, které obsahuje porovnání alternativních postupů s ohledem na jejich nákladnost a časovou náročnost, příslušný orgán státní správy vybere nejvhodnější postup, který je realizován na náklady původce znečištění.

Vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě, stanovuje „metody a způsob zpracování analýzy rizik, způsob hodnocení vhodnosti a proveditelnosti nápravných opatření, stanovování cílů nápravných opatření a způsobů prokazování jejich dosažení, včetně způsobu srovnání alternativních postupů omezování nebo eliminace rizik pro lidské zdraví, a dále způsob posouzení těchto rizik plynoucích z přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj“

 

Použitá literatura:

 

Knižní zdroje a články:

Bičík I. Et al.: (2009).  Půda v České republice. Praha: Consult. ISBN 80-903482-4-6.

 

Drobník J.: (2007):  Základy pozemkového práva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha:

 

Eva Roztoková - IFEC, 2007. ISBN 80-90340-6-2.

 

Janků J. et al.: (2016): Land use analysis in terms of farmland protection in the Czech Republic. SWR, 11: 20-28.

 

Kozák J., Borůvka, L., Kodešová, R., Janků, J., Jacko, J., Hladík J., Němeček, J., Muhlhanselová, M., Macků, J., Vokoun, J., Vavříček, D., Novák, P., Němeček, K. (2011): Soil Atlas of the Czech Republic. CULS Prague. ISBN: 978-80-213-2028-4.

 

Internetové zdroje:

European Commission (2012): Guidelines on best practice to limit, mitigate or com-pensate soil sealing. Luxembourg: European Union. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/soil/pdf/guidelines/pub/soil_en.pdf

Klír J. )2012).. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech: CERTIFIKOVANÁ METODIKA PRO PRAXI. [online]. 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.vurv.cz/sites/File/metodika%20ZOD%20NS%202012.pdf

 

 

Seznam citovaných právních předpisů v platném znění:

Zákony:

Zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 114/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 254/2001 Sb. Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platný od 1. 1. 2014

 

Vyhlášky:

Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 150/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany

Vyhláška č. 437/2016 Sb. Vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady

 

Nařízení vlády:

Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu.

 

Metodický pokyn

Metodický pokyn MŽP č. OOLP/1067/96, k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fundu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.

 

Normy

ČSN 46 5332 (465332). Ochrana prírody. Pôdy. Požiadavky na ochranu úrodnej vrstvy pôdy pri zemných prácach

 

Zpracoval/a: Ing. Jaroslava Janků, CSc., Česká zemědělská univerzita v Praze, janku@af.czu.cz
Přílohy
puda-a-legislativa.docx