Klíčová slova: "správná chovatelská praxe, management chovu, antimikrobiální rezistence"


Antimikrobiální rezistence

Antimikrobiální rezistence představuje hrozbu nejen pro lidi a zvířata, ale i pro rostliny a životní prostředí. Vzhledem k tomu, že antimikrobika hrají klíčovou roli při léčbě nemocí, je jejich použití nezbytné pro ochranu zdraví lidí i zvířat. Rezistence bakterií vůči antimikrobikům je příčinou více než 1,27 milionu úmrtí ročně na celém světě. Dlouhodobé nezodpovědné, často zbytečné používání/nadužívání antibiotik a dalších antimikrobiálních látek způsobilo, že tyto léky jsou při léčbě běžných infekčních onemocnění méně účinné, což urychluje vznik a šíření rezistence k antimikrobiálním látkám (FAO and VMD, 2022).

 

Spotřeba antimikrobik v chovech hospodářských zvířat

Česká republika přijala strategií Farm to Fork (ze stáje na vidličku) zaměřenou na postupné snížení spotřeby antimikrobiálních látek v potravním řetězci, tedy i v chovech hospodářských zvířat. Z dat, která za Českou republiku sleduje a poskytuje Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně, vyplývá, že v roce 2018, činila průměrná spotřeba veterinárních antibiotik v 31 zemích EU/EEA 103,2 mg/PCU PCU (tj. množství léčivé látky v mg /kg živé hmotnosti), v České republice to byla 57 mg/PCU. V roce 2021 Česká republika při vyjádření celkových spotřeb zohledňujících populace hospodářských zvířat se svými 50 mg/PCU zaujímá místo hluboce pod průměrem spotřeb veterinárních antibiotik v 31 zemích EU/EEA (84,4 mg/PCU) (Pokludová,2022). Od roku 2008 do roku 2018 čeští zemědělci dokázali snížit celkové spotřeby antibiotik o 50 %. Za poslední 3 roky, od roku 2018 do roku 2021 se podařilo českým zemědělcům dosáhnout další 12% snížení celkové spotřeby antimikrobik, což by mělo být i pro spotřebitele tuzemských produktů signálem zlepšující se kvality preventivních opatření, péče o zvířata a finálně i kvality produkovaných potravin (ÚSKVBL, 2020). Jedním z cílů ČR v rámci nové Společné zemědělské politiky bude další snížení používání antimikrobik o 12 % do roku 2030 a dosažení cílové hodnoty celkových spotřeb antimikrobik 50 mg/PCU. MZe dlouhodobě podporuje dobrou pohodu zvířat tak, aby docházelo ke snížení spotřeby antimikrobik v chovech hospodářských zvířat. V rámci národních dotačních programů na příští rok poskytne 3,49 mld. Kč do živočišné výroby, což je historicky nejvyšší míra podpory směřující do tohoto sektoru (Tiseo et al., 2020; MZe. 2021).

 

Potenciální rizikové faktory vyvolávající onemocnění v chovech

Mezi klíčové potenciální rizikové faktory, které se podílí na vývoji klinických příznaků onemocnění v chovech hospodářských zvířat vyžadující použití antimikrobiálních látek, patří: stres; narušení imunity; vysoká hustota zvířat na malém prostoru (přeplněnost stájí/sekci/kotců); tepelný stres; nedostatečná úroveň hygieny a biologické bezpečnosti (externí a interní biosekurity); náhlé změny v krmné dávce, technice a technologii krmení, technologických systémech chovu, míchání neznámých zvířat; velikost skupin; nevhodné mikroklima v chovném prostředí (kolísání teplot a špatná kvalita stájového vzduchu) (RSPCA, 2022).

 

Minimalizace rizika průniku a šíření původců onemocnění v chovu

Naplnění materiálních a behaviorálních potřeb zvířat, zohledňující jejich plošné a prostorové požadavky, odpovídající kvalita i množství krmiva a napájecí vody, zajištění odpovídají úrovně welfare  pracovních postupů a managementu všech druhů a kategorií zvířat v chovu včetně pravidelných kontrol zdravotního stavu zvířat a funkce všech technologických systémů má zásadní význam ve snížení potenciálního rizika průniku a šíření původců onemocnění v chovu. Tím současně dochází i ke snížení spotřeby antimikrobiálních látek a i rizika vzniku a šíření antimikrobiální rezistence.

 

Možnosti snížení spotřeby antimikrobiálních látek

Prvním nejdůležitějším krokem, kterým je možné zabránit rozvoji antimikrobiální rezistence v chovech hospodářských zvířat, je udržení dobrého zdravotního stavu zvířat na farmě. Tím se současně nejen sníží množství používaných antibiotik, ale také se vytvoří předpoklady pro dosažení geneticky daných produkčních a reprodukčních ukazatelů zvířat a tím i profitability chovu (Gozdzielewska a Price, 2020). Toho lze dosáhnout zavedením a především pak důsledným dodržováním preventivních opatření, zahrnujících zásady správné chovatelské praxe, dodržováním principů biologické bezpečnosti (biosecurity) a využíváním efektivního vakcinačního programu (profylaxe).

 

Vliv managementu chovu na zdraví a spotřebu antimikrobiálních látek

Dobrý zdravotní stav stáda/hejna je jedním ze základních předpokladů snížení spotřeby antimikrobiálních látek v chovu a tím i dosažení ekonomické rentability chovu (Teagasc, 2018).

Strategie řízení zdravotního stavu stáda a jeho management musí vycházet z detailně zpracované, průběžně doplňované a vyhodnocované zootechnické a veterinární evidence. Zootechnická evidence by měla obsahovat základní produkční a reprodukční ukazatele včetně morbidity a mortality. Veterinární evidence potom by měla vycházet z analýzy struktury onemocnění v chovu, léčebných protokolů včetně analýzy výsledků faremní a laboratorní diagnostiky zahrnující také přesnou evidenci spotřeby antimikrobních látek.

Obrat stáda vyjadřuje dynamiku počtu zvířat jednotlivých věkových kategorií v chovu v průběhu roku. Při otevřeném obratu je základní stádo doplňováno zvířaty z více chovů. Naproti tomu při uzavřeném obvodu stáda je základní stádo doplňováno zvířaty ze dvou, resp. tří chovů, ze kterých byla nakoupena plemenná zvířata, při uzavřeném obratu stáda je základní stádo doplňováno zvířaty z vlastního odchovu.

Při kontinuálním systému chovu, běžném v chovech skotu, jsou zvířata do stáje naskladňována a vyskladňována průběžně. Turnusový systém chovu je založen na jednorázovém naskladnění a vyskladnění zvířat stejného původu a stáří ustájených v jednom prostoru (běžný v chovech prasat a drůbeže). V průběhu technologické pauzy mezi turnusy probíhá v ustájovacím prostoru sanitace (čištění, mytí a dezinfekce).

 

Původní plemena (např. český strakatý skot, přeštické černostrakaté prase) jsou odolnější vůči infekci než zvířata šlechtěná na vysokou užitkovost (Holštýnský skot, prase plemene landrase). Šlechtění je dlouhodobý proces, jehož výsledky se projeví v chovech skotu nejdříve v průběhu 5 až 7 let, u prasat 3 až 5 let a u drůbeže v průběhu 1 až 2 let. Zlepšení zdraví lze dosáhnout prostřednictvím šlechtění, a to velmi efektivně při použití genomické selekce (Georges et al. 2019), která umožňuje výrazně zrychlit selekční pokrok u nízce dědivých znaků jako jsou ukazatele zdraví (Garcia-Ruiz et al. 2016).

 

Mláďata přežvýkavců, prasat a koní se rodí bez protilátek, ty se začínají vytvářet až cca od 14. dne po narození. Do té doby hraje důležitou roli kolostrální imunita, kterou získávají v prvních hodinách po narození příjmem imunoglobulinů obsažených v mlezivu. Následující laktogenní imunita podmiňuje odolnost mláďat vůči enterálním infekcím. U drůbeže nevhodné podmínky inkubace a omezený přístup ke krmivu a vodě v prvních 48 hodinách po vylíhnutí způsobují problémy ve vývoji lymfoidní tkáně spojené se střevním mikrobiomem a celkovou imunitou jejich organismu (Illek, 2005; Štěpánek, 2005).

 

Průběžné sledování a vyhodnocování tělesné kondice zvířat v chovech s cílem udržení jeho optimálního rozmezí v průběhu odchovu i chovu má pozitivní vliv nejen na udržení dobrého zdravotního stavu, ale i dosažení geneticky daných produkčních a reprodukčních ukazatelů (Yagoubi, Atti, 2020).

 

Z pohledu počtu druhů zvířat na farmě jsou z epizootologického hlediska významné ty druhy, u kterých se vyskytují shodní původci onemocnění (např. skot, ovce, kozy). Zvířata různého pohlaví s různými fyziologickými a anatomickými rozdíly v průběhu růstu a dospělosti mohou vykazovat rozdílnou vnímavost k některým patogenům.

Vysoká koncentrace zvířat na farmě vyžaduje nutnost věnovat zvýšenou pozornost opatřením, bránícím průniku infekčních agens do chovu. Stejně tak negativně působí zařazení nových zvířat do stabilních skupin, což vyvolá zvýšenou frekvenci agresivních projevů chování v důsledku narušení hierarchického (sociálního) postavení jednotlivých zvířat v kotci (Verhaeghe, 2011). Míchání sociálně nevyrovnaných skupin (různých věkových kategorií zvířat, popř. zařazování nových zvířat do stabilních skupin) má negativní vliv nejen na sociální hierarchii, ale samozřejmě také na zdravotní stav.

Přizpůsobení zvířete chovnému prostředí je kritické u vysokoužitkových zvířat v chovech s nízkou úrovní managementu. Tento nesoulad může vést k závažným problémům v oblasti zdraví a welfare zvířat. Genotyp a fenotyp zvířete by měl být vybrán tak, aby odpovídal technologickému systému chovu (Malá, Novák, Prášek, 2023).

U zvířat trvale chovaných ve stájích je snížení jejich odolnosti spojováno s nevhodnými technologiemi, mikroklimatem, nízkou úrovní hygieny a nedostatky v ošetřování zvířat.

Na druhé straně při extenzivním chovu zvířat na pastvinách existuje potenciální riziko jejich infekce od volně žijících zvířat (např. parazitární onemocnění skotu, ovcí a koz od muflonů a vysoké zvěře, africký mor prasat od černé zvěře, ptačí chřipka hrabavé a vodní drůbeže od volně žijících ptáků aj.).

 

V souladu s Vyhláškou č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat musí být objekty pro ustájení zvířat dispozičně, technicky a provozně řešeny tak, aby cirkulace vzduchu, prašnost, teplota a relativní vlhkost vzduchu, koncentrace plynů, osvětlení a hlučnost byly udrženy v mezích, které nejsou pro zvířata škodlivé. Musí umožňovat denní kontrolu zdravotního stavu, kondice a pohody zvířat, denní kontrolu stavu technického a technologického zařízení. Součástí farmy by měl být oddělený prostor pro ustájení zvířat vyžadující mimořádnou péči, zvířata poraněná, nemocná nebo podezřelá z nákazy.

 

Mezi kritické body transportu patří nakládka, vykládka a velký počet zvířat na jednotku přepravní plochy vozidla a nepravidelná sanitace vozidel po přepravě. (Hamršmíd, 2016). Problémem je transportní stres, který má vliv jak na chování zvířat, tak i na fyziologické a biochemické procesy, které probíhají v organismu (Nařízení Rady (ES) č. 1/2005).

 

Pravidelná denní kontrola zvířat chovatelem a zootechniky je klíčovým faktorem pro udržení dobrého zdravotního stavu a zabezpečení odpovídající úrovně. Umožňuje posouzení efektivity realizovaných preventivních opatření v oblasti šlechtění, výživy, kvality chovného prostředí, funkce jednotlivých technologických systémů včetně možnosti hodnocení úrovně práce ošetřovatelů.

Průběžná denní kontrola zdravotního stavu stáda/hejna umožňuje včasné odhalení narušení zdravotního stavu zvířat, rychlou diagnostiku a včasnou terapii veterinárním lékařem (O'Neill, 2016). Rychlý zásah je nezbytný zejména v případě zvýšení mortality (úmrtnosti) a změnách ve spotřebě krmiva a/nebo vody.

 

Výživa, a to nejen z hlediska kvantitativního, tj. zabezpečení dostatečného množství krmiva, ale především z hlediska kvalitativního, má velký vliv na vnímavost zvířat k infekčním onemocněním. Výživa je důležitým modulátorem imunity, neboť významně ovlivňuje rovnováhu mezi zdravím a nemocí. Jedná se především o vyrovnanost krmné dávky s ohledem na obsah bílkovin, energetických složek (škrob, cukry, tuky), vitaminů, minerálií atd. Nedostatek nebo naopak nadbytek některých složek zvyšuje vnímavost organismu k infekci.

V současnosti nabývá na významu jako součást prevence onemocnění doplnění krmných dávek o bylinné směsi a výtažky, prebiotika, probiotika, symbiotika a imunomodulancia. Ovšem nesmíme zapomínat také na to, že z hygienického hlediska je důležité nezkrmovat krmiva plesnivá, kontaminovaná výkaly nebo močí.

 

Chovný komfort je základem zdraví, a proto každé zvíře v chovu by mělo mít k dispozici dostatečný prostor pro příjem krmiva, napájení a odpočinek. Místo pro odpočinek by mělo být vždy čisté, suché bez průvanu. U všech druhů hospodářských zvířat je klíčovým ukazatelem úrovně chovného prostředí hustota zvířat na jednotce plochy stáje, sekce nebo kotce. Tento ukazatel navíc významně ovlivňuje mikroklima v objektech pro ustájení zvířat (např. teplota a relativní vlhkost vzduchu, koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku aj.), chování (nárůst agresivního chování) i užitkovost zvířat.

Vhodné mikroklima je možné zajistit odpovídající výměnou vzduchu ve stájích, u nejmladších věkových kategorií drůbeže a prasat potom lokálním nebo celkovým vytápěním.

 

Základem prevence onemocnění v chovech hospodářských zvířat je zavedení a především pak důsledné dodržování preventivních opatření zahrnujících zásady správné chovatelské praxe, profylaxe a biosekurity jako významného předpokladu udržení dobrého zdravotního stavu zvířat a tím i snížení spotřeby antimikrobik v chovech s následným snížením rizika vzniku a šíření antimikrobiální rezistence (Postma et al.,2016).

Vakcinace v souladu s vakcinačním plánem zajišťuje optimální ochranu zvířat proti vybraným původcům onemocnění. Vakcinační program připravuje veterinární lékař ve spolupráci s chovatelem na základě důkladného epizootologického rozboru zdravotního stavu stáda. Jeho základem je výběr vakcín vhodných pro použití na dané farmě, přísné dodržování očkovacího schématu používaného pro daný druh a kategorii chovaných zvířat s přihlédnutím k aktuální epizootologické situaci regionu (Hoelzer et al., 2018). Zvířata je nutné očkovat preventivně. Objeví-li se první klinické příznaky onemocnění u prvního zvířete ve stádě/hejně, je již pozdě na vakcinaci ostatních zvířat. Pokud se chovatel rozhodne pro vakcinaci, musí očkovat celé stádo/hejno, protože každý neočkovaný jedinec se vždy stává potenciálním zdrojem nákazy pro celý chov.

 

Stres potlačuje imunitní systém zvířat a zvyšuje tak jejich citlivost k onemocnění. Reakce organismu na stresovou zátěž chovného prostředí závisí na intenzitě stresového podnětu, délce jeho trvání a možnosti regenerace. Prahová křivka, kdy dochází ke změnám chování, poruchám odolnosti a narušení fyziologických ukazatelů, je ovlivněna genetickou dispozicí, úrovní výživy, stářím organismu, i schopností adaptace v reálných podmínkách chovného prostředí.

 

Omezení používání antimikrobních látek v chovech hospodářských zvířat

Možnosti omezení používání antimikrobních látek je v souladu s nutností vytvoření předpokladů, umožňujících zabezpečení optimálních podmínek chovného prostředí jako významného rizikového faktoru šíření infekcí, který vyžaduje použití antimikrobiálních látek (oznámení Komise 2015/C 299/04). Management chovu hospodářských zvířat by měl být založen na dodržení následujících zásad, a to:

  • optimalizace počtu zvířat na farmě, ve stáji, v sekci, v kotci snížením hustoty populací zvířat;
  • optimalizace podmínek chovného prostředí, výživy a napájení pro jednotlivé kategorie zvířat;
  • uzavřený obrat, resp. alespoň obvod stáda;
  • zavedení a důsledné dodržování vysoké úrovně hygieny chovu a biosekurity;
  • pravidelná sanitace stájí a prostředí farmy (čištění, mytí a dezinfekce), desinsekce, deratizace, dezodorizace a deanimalizace;
  • zajištění odpovídající úrovně imunity mláďat;
  • minimalizace stresu a expozice zvířat původcům infekčních a invazních onemocnění;
  • pravidelná denní kontrola zdravotního stavu a úrovně welfare zvířat v chovu;
  • prevence, diagnostika a léčba onemocnění, včetně identifikace nedostatků v managementu, výživě, ustájení a další infrastruktuře chovu s návrhy účinných opatření pro jejich odstranění;
  • návrh a důsledné dodržování vakcinačního programu včetně pravidelného hodnocení jeho účinnosti;
  • provádění zdravotních zkoušek podle Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízených vakcinací;
  • pravidelná analýza produkčních i reprodukčních ukazatelů chovu na základě vyhodnocení zootechnické a veterinární evidence.

 

V chovech skotu a malých přežvýkavců je důležité věnovat pozornost:

  • zamezení profylaktického používání antimikrobiálních látek u nově narozených telat/jehňat/kůzlat;
  • zamezení krmení telat odpadním mlékem od krav, jež byly léčeny antimikrobiálními látkámi;
  • vypracování preventivních strategií kolostrálního managementu a vakcinací telat/jehňat/kůzlat;
  • zamezení systematické léčby krav v období zaprahování, využívat metodu selektivního zaprahování;
  • zavedení důkladných hygienických opatření zaměřených na minimalizaci rozvoje a šíření mastitidy u dojnic,
  • používání rychlých faremních diagnostických testů pro zjištění patogenů vyvolávajících mastitidu.

 

V chovech prasat se jedná o následující opatření:

  • zamezení profylaktického používání antimikrobiálních látek u nově narozených selat;
  • dodržení optimální doby odstavu selat;
  • turnusový systém chovu s důkladnou sanitací (mytí, čištění a dezinfekce) stájí/sekcí v období mezi turnusy;
  • pravidelná kontrola kvality chovného prostředí (mikroklima) včetně zajištění optimální funkce ventilačního systému;
  • vytvoření vhodných strategií krmení pro jednotlivé kategorie prasat;
  • omezení míchání prasat.

 

Drůbež

U drůbeže je třeba přijmout tato opatření:

  • zajištění odpovídající úrovně hygieny v líhních;
  • zamezení profylaktické a často se opakující skupinové medikace drůbeže prováděna bezprostředně před přepravou nebo po přepravě jednodenních kuřat, popř. jako řešení ztráty produktivity;
  • zamezení rutinního používání antimikrobiálních látek u jednodenních kuřat;
  • minimalizace, příp. zamezení použití antimikrobiálních látek při léčbě neinfekčních onemocnění.

 

Preventivní opatření proti vzniku a šíření antimikrobiální rezistence

Základem preventivních opatření je v první řadě kvalita managementu chovu, zajištění odpovídající úrovně imunity mláďat, optimalizace chovného prostředí, výživy a napájení, a dále pak minimalizaci stresu zvířat, jejich expozice patogenům, úroveň ošetřovatelské péče vyúsťující do návrhu a vypracování zdravotního plánu stáda na ochranu zdraví zvířat v chovu.

 

Zvířata v chovech s vysokou úrovní hygieny a ošetřovatelské péče s optimálně nastavenou strategií řízení zdravotního stavu stáda/hejna s odpovídající úrovní managementu důsledně dodržující zásady správné chovatelské praxe s optimálně nastaveným vakcinačním programem (profylaktických opatření) budou mít vyšší odolnost vůči původcům onemocnění jako zásadního předpokladu udržení dobrého zdravotního stavu zvířat, a tím i snížení spotřeby antimikrobiálních látek.

Významného snížení spotřeby antimikrobiálních látek lze dosáhnout: šetrnou manipulací (handlingem) a ošetřováním omezujícím stres; snížením hustoty zvířat ve stájí/sekcích/kotcích; zavedení turnusového systému chovu (tzv. all-in-all-out); vakcinací; efektivním konstrukčním řešením objektů pro ustájení zvířat včetně technologických systémů (ustájení, krmení, napájení, osvětlení, větrání popř. i vytápění); optimalizací krmení; zabráněním míchání se zvířaty neznámého původu; šlechtěním na odolnost; omezováním a především potom zodpovědným používáním antimikrobiálních látek v indikovaných případech (např. použití antibiotik k léčbě bakteriálních infekcí) u zvířat s klinickými příznaky onemocnění, a to výhradně na základě diagnózy veterinárního lékaře a pod jeho dozorem. Použití antibiotik k léčbě virových infekcí je neúčinné. Za žádných okolností nesmí být antimikrobiální látky v chovech hospodářských zvířat používány jako kompenzace nízké hygienické úrovně chovu, nedostatků v práci managementu, zootechniků i ošetřovatelů.

 

 

Použitá literatura:

EU Notice 2015/C 299/04. Guidelines for the prudent use of antimicrobials in veterinary medicine. Guidelines for the prudent use of antimicrobials in veterinary medicine. 2015. 20 p.

FAO and VMD. 2022. Tackling antimicrobial use and resistance in food-producing animals – Lessons learned in the United Kingdom. Rome, 70 p.

García-Ruiz,A., Cole,J.B., Van Raden,P.M., Wiggan,G.R., Ruiz-López,F.J., Van Tassell,C.P. Changes in genetic selection differentials and generation intervals in US Holstein dairy cattle as a result of genomic selection. Proc Natl Acad Sci U S A. 2016 Jul 12;113(28):E3995-4004.

Georges,M., Charlier,C., Hayes,B. Harnessing genomic information for livestock improvement. Nat Rev Genet. 2019 Mar;20(3):135-156.

Gozdzielewska,L., Price,L. Antibiotic resistance: how drug misuse in livestock farming is a problem for human health. 2020. The Conversation. Academic rigour, journalistic flair. Dostupné z: https://theconversation.com/ antibiotic-resistance-how-drug-misuse-in-livestock-farming-is-a-problem-for-human-health-141911 

Hamršmíd,J. Přeprava a manipulace s jatečnými zvířaty. BP, ZF-JU ČB, 2016, 58.s.

MZe, 2021. Česká republika snížila spotřebu antimikrobik u zvířat o polovinu. E-agri 18.11.2021. https://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/aktuality/ceska-republika-snizila-spotrebu.html. navštíveno 3.12.2022

Malá, G., Novák, P., Prášek, J. Má management chovu vliv na zdraví a spotřebu antimikrobiálních látek? Náš chov, 1. 2023. P. 57-60

Pokludová,L. Potřebujeme cíle pro snižování spotřeb antimikrobik u zvířat a jaká jsou jejich úskalí. Inn Sborník z vědecké konference s mezinárodní účastí „Aktuální otázky bioklimatologie zvířat 2022“.  VÚŽV v.v.i. Praha. 2022. P.64-69.

ÚSKVBL (2020) Spotřeba antimikrobik ve veterinární medicíně v ČR: Detailní komentované srovnání trendů ve spotřebách antimikrobik 2010-2018, p. 1 – 48.

RSPCA. What are antimicrobials and why are they used in livestock production? 2022. Kknowledge-base Dostupné z: https://rspca.org.au/knowledge-base/what-are-antimicrobials-and-why-are-they-used-in-livestock-production/

Tiseo,K, Huber ,L., Gilbert ,M., Robinson. T.P., Van Boeckel,T.P. Global Trends in Antimicrobial Use in Food Animals. Antibiotics 2020, 9, 918. 14 p.

 

Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97

Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat v platném znění

Zpracoval/a: doc. MVDr. Pavel Novák, CSc., Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., novak.pavel@email.cz