Anglicky: Extending the duration of the voluntary waiting period from 60 to 88 days in cows that received timed artificial insemination after the Double-Ovsynch protocol affected the reproductive performance, herd exit dynamics, and lactation performance of dairy cows.
Zdroj: Stangaferro, M.L., Wijma, R.W., Masello, M., Thomas, M.J., Giordano, J.O. (2018): Extending the duration of the voluntary waiting period from 60 to 88 days in cows that received timed artificial insemination after the Double-Ovsynch protocol affected the reproductive performance, herd exit dynamics, and lactation performance of dairy cows. J. Dairy Sci. 101:1–19.
Klíčová slova: "doba od otelení do zařazení do reprodukce, reprodukce, dynamika stáda, dojnice"
Dostupný z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0022030217309323
Studie byla zaměřena na hodnocení znaků plodnosti, dojivosti a dynamiky stáda (intenzity brakace) v závislosti na délce VWP (voluntary waiting period – době od otelení do zařazení do reprodukce). Sledován byl též vliv VWP na cykličnost ovarií, zdravotní stav dělohy, systémové záněty (koncentrace haptoglobinu) a tělesnou kondici (BCS) před první inseminací. Dojnice byly zařazovány do Double – Ovsynch protokolu (GnRH-7 d-PGF2α-3 d-GnRH-7 d-GnRH-7 d-PGF2α-56 h-GnRH-16 to 20 h-inseminace) 60. den (sk1) nebo 88. den (sk2). Prodloužením VWP z 60 na 88 dní se zvýšilo procento zabřezávání po první inseminaci (ze 41 % na 47 %), kdy největšího rozdílu bylo dosaženo u prvotelek (z 46% na 55 %). Negativní vliv na procento zabřezávání měla dojivost, dle jejíž úrovně byly dojnice rozděleny do 3 skupin. Důvodem byl fyziologický stav dojnice příznivější pro zabřeznutí díky lepšímu zdravotního stavu dělohy, vyšší tělesné kondici, snížení systematických zánětů a v menší míře se na úspěšnosti zabřezávání podílel i delší čas na obnovu ovariální aktivity. Podíl dojnic nezabřezlých do 350 dní se ovšem mezi skupinami nelišil, byl pouze nižší u prvotelek než u dojnic na druhé a další laktaci. U krav s delší VWP nakonec došlo k pozdějšímu zabřeznutí a vyšší pravděpodobnosti brakace, zejména u dojnic na druhé a další laktaci. Prodloužení délky SP vedlo k prodloužení délky laktace celkově o 13 dní, což sice vedlo k zvýšení dojivosti za laktaci (o 491 kg), ne však za den laktace. Závěrem je tedy třeba zdůraznit, že při stanovování délky vhodné doby pro zařazení dojnic do reprodukce, je nutné zohlednit současnou plodnost a dojivost stáda, intenzitu brakace a paritu.
| Přílohy |
 stangaferro-2018-1-s.docx |