Šindelková, I.

 

Výměra zemědělské půdy v ČR aktuálně činí 4,2 mil. ha. Rozhodující část této plochy 2,96 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a výrobního zaměření zemědělských produktů. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (TTP), (1 000 tis. ha), což je cca 24 % celkové výměry zemědělské půdy (ČSÚ, 2018) zahrady a ovocné sady celkem (210 tis. ha), vinice (20 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha), (Ročenka půdního fondu, 2018). Do rostlinných komodit patří obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a současně i oblast produkce osiv. Výživa půdy a ochrana rostlin jsou základní a z hlediska plochy a produkce nejdůležitější součástí systémů produkce rostlinných komodit. Klasická struktura osevních postupů v zemědělství s propojením rostlinné a živočišné výroby se stala v posledních 20 letech minulostí (Nedělník a kol., 2010). Základním úkolem zemědělské výroby je prohloubit soběstačnost ve výrobě rozhodujících potravin a zajistit kvalitní zemědělské suroviny (Petřík a kol., 1987; Slaboch a kol., 2016). Rostlinná výroba má v celé soustavě zemědělství specifické postavení. Specifikum rostliny, a tudíž i celé rostlinné výroby spočívá nejen v tom, že produkuje živou organickou hmotu z neživé, ale i v tom, že je zdrojem energie získané asimilací energeticky chudých živin a solární energie. (Klesnil a kol., 1978). Rostlinná výroba je výchozím a současně i závěrečným článkem recyklace organických látek v přírodě. Pícninářství je tedy nedílnou součástí speciální produkce rostlinné. Pícninářství je komplexní problematika vyžadující znalosti z oblasti botaniky, chemie, techniky a také ekonomie. Zabývá se výrobou kvalitních objemných krmiv z pícnin na orné půdě a trvalých travních porostů (Šantrůček, 2001; Skládanka kol., 2014). Pojednává o velmi důležité oblasti, a to nejen z hlediska obhospodařování a kvality píce, ale i z hlediska mimoprodukčních funkcí, jako je ochrany životního prostředí, utváření krajiny, její revitalizace a druhová diverzita (Mrkvička, 1998; Skládanka a kol, 2014; Yinghao, 2017). Především se jedná o dosažení vyšší koncentrace živin pro vysoko-užitková zvířata. To vše musí odpovídat požadavkům zdravé výživy, hlavně u přežvýkavců a produkce nutričně hodnotných živočišných produktů (Skládanka a kol, 2014). Je třeba si uvědomit, že pícniny nejsou finálním výrobkem a v rozhodující většině dojde k jejich zpeněžení až přes živočišné výrobky. Proto celková struktura ploch pícnin, jejich způsob pěstování, sklizeň a konzervace, musí být podřízena požadavkům zvířat, hlavně chovu skotu (Míka, 1997; Pozdíšek, 2004; Kohoutek, 2004; Copani, 2016).

Pícninářství vyžaduje znalosti o pícninářské charakteristice, biologických vlastnostech, ekologických požadavcích, produkční schopnosti, kvalitě píce a pícninářském uplatnění hlavních pícnin, základech agrotechniky a pratotechniky, sklizně a využití píce, principech organizace pícninové základny pro plynulou a vyrovnanou výživu skotu dále pak ekologické, ekonomické a energetické aspekty výroby objemných krmiv (Veselý, 2001; Šantrůček a kol., 2007). V této souvislosti je důležitá nejenom výroba kvalitní píce bohaté na živiny, ale také píce zdravotně bezpečná. Metody regulace tvorby výnosu píce (Vorlíček a kol., 2007), a kvality rostlinné produkce v rozmanitých agroekologických podmínkách zohledňují takové technologické postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují optimální energetický a ekonomický efekt (Hejduk, 1999; Kollárová a kol. 2007). Z těchto hledisek se zabývá také pastevním využitím travních porostů, jejichž význam bude zejména v podhorských a horských oblastech postupně vzrůstat. Výčet by nebyl úplný bez tématiky semenářství pícnin (Cagaš a kol., 2017) včetně sestavování směsí, využití biopreparátů, využití kalů z čističek odpadních a průmyslových vod, aplikací digestátu, řešení zájmových oblastí zdrojů pitné vody, produktivnosti pícních společenstev a fytocenologických vztahů (Havlíček, 2008; Fuksa a kol., 2011).

V roce 2014 byla výměra TTP 980 506 ha, výměry pícnin na orné půdě 452 427 ha z toho víceleté pícniny činily 168 824 ha. Vojtěška setá 65 412 ha a jetel luční o výměře 60 020 ha. V letošním roce 2018 je výměra TTP 990 094 ha z toho pícniny na orné půdě 468 328 ha. Víceleté pícniny 193 199 ha z toho vojtěška setá 65 412 ha a jetel luční 60 020 ha (ČSÚ 2014, 2018). V posledním desetiletí vyvstává v České republice problém s nadprodukcí píce z travních porostů. Ten je dán na jedné straně snižováním počtu přežvýkavců a na straně druhé zvyšováním výměry trvalých luk a pastvin. Louky a pastviny zaujímají v ČR 990 tisíc ha, což je téměř 26 % výměry zemědělské půdy, a jejich zastoupení trvale narůstá (od roku 1989 o 12 %). Tento nárůst je pozitivní v tom, že se snižuje procento zornění zemědělské půdy, ale problematický v tom, že jej nepředstavují pouze porosty založené podle ekologických podmínek, ale většinou jde o spontánní, samovolné zatravnění opuštěné orné půdy. Zastoupení víceletých pícnin na orné půdě společně s absencí organického hnojení vede k mnoha negativním důsledkům, zejména ohrožení půdní úrodnosti (Mrkvička, Veselá, 2002; Vach, Javůrek, 2008). Jeteloviny, jako výborné předplodiny, jsou nezbytným předpokladem pro dosažení vyšších výnosů plodin v celém osevním postupu. Jejich kladný účinek spočívá ve značném obohacování půdy o biomasu kořenové hmoty, zlepšování půdních vlastností, uvolňování živin z půdní zásoby, poutání atmosférického dusíku, protierozním působení (Badalíková, 2016; Mccaskill, 2016) a v neposlední řadě zlepšení vodního režimu v půdě i v krajině.

Na Zemi je v současné době využíváno více než 2,9 mld. ha přírodních luk a pastvin, a to převážně extenzivně. Největší výměru travních porostů má americký kontinent a Asie. V rozvojových zemích dosahuje podíl pastvin kolem 60-70 % ze zemědělské půdy (Mrkvička, 1998, FAO 2017). Travní porosty jsou vedle lesů nejvýznamnějším činitelem středoevropské krajiny. V našich zemích měly trvalé travní porosty odedávna produkční funkci. Pastviny a louky byly zdrojem píce pro dobytek a tvořily základ postupně se vyvíjející zemědělské výroby jako celku (Hrabě, 2004; McNally a kol., 2017). Travní porosty mají taky funkci mimoprodukční a jsou výraznou součástí krajiny, kde představují důležitou složku její ekologické stability (Šarapatka, 2006). Environmentální mimoprodukční funkce je i díky využití TTP plněna relativně dobře (Moudrý, jr., Konvalina, 2007), což potvrzuje také Střeleček, (2002), který uvádí, že přechod k žádoucímu extenzivnímu hospodaření v marginálních oblastech vede k lepší kvalitě a větší ekologii produkce. V rámci postupného začleňovaní naší republiky do evropských struktur dochází i u nás k útlumu zemědělské výroby. Většina půdy byla nebo ještě bude převedená do extenzivních travních porostů, které by v případě potřeby umožnily návrat takových pozemků do zemědělské produkce. TTP představují ve všech evropských zemích významný krajinotvorný prvek, spoluvytvářející kulturně-estetický vzhled dané oblasti s mnohdy cennými a pro danou oblast charakteristickými společenstvy rostlin a živočichů. Zachování zdravého životního prostředí, ochrana, údržba krajiny a zachování osídlení krajiny zvyšuje význam trvalých travních porostů a jejich postavení v trvale udržitelném zemědělství (Pozdíšek, a kol. 2004, Bloch, 2015, Crotty 2016). TTP se podílejí na výměře zemědělské půdy České republiky jednou čtvrtinou (cca 990 tis. ha). Při současné vysoké úrovni zornění v České republice oproti státům EU (asi 53 % orné půdy) je pravděpodobný další nárůst ploch trvalých travních porostů a s tím spojená nutnost jejich obhospodařování (Kobes et al., 2012).

Travní porosty jsou důležitou součástí biosféry a patří k biologicky nejaktivnějším a nejproduktivnějším fytocenózám (Kohoutek a kol., 2009) s rychlým výměnným cyklem a vysokou schopností přemísťovat chemické prvky v biosféře. V našich podmínkách představují tyto cenózy jedny z nejstabilnějších ekosystémů v zemědělské krajině, které umožňují velmi dobrou ochranu půdy proti všem druhům eroze, využití minerálních a animálních hnojiv, ale i zadržení 80 až 90 % srážkové vody (Klimeš, 1997; Hejduk, 2007; Raaijmakers, 2016).

Význam trvalých travních porostů zdůrazňuje rozhodnutí Komise EU č. 2000/115, kde představují trvalé travní porosty (TTP) plochy zemědělské půdy netvořící součást osevního postupu a jsou trvale, tedy nejméně pět let, využívané k pastvě nebo k výrobě objemných krmiv, jako jsou seno a siláž. Stejný předpis rozděluje TTP na trvalé louky, pastviny a na výnosově chudé pastviny obvykle využívané pouze extenzivní pastvou.

Zachování a udržování TTP v přirozeném a kulturním stavu je jednou z priorit společné zemědělské politiky i členských států EU. Z hlediska tvorby krajiny, ochrany životního prostředí a krajiny a dalších faktorů se obvykle zdůrazňuje jejich pestré a jedinečné složení, protierozní účinky, schopnost zadržovat vodu a další. Současně však bývají charakteristické obtížnou dostupností (vysoká svažitost), speciálními režimy hospodaření (chráněné oblasti) nebo málo úrodnými půdami. Proto využívání TTP chovem přežvýkavců, které je přirozeným, ekologickým a nejběžnějším způsobem, vyžaduje přiměřenou ekonomickou podporu (Kvapilík, 2009).

Výměra TTP v jednotlivých státech unie je ovlivněna přírodními a výrobními podmínkami, zaměřením zemědělské produkce, tradicí, početními stavy přežvýkavců, politickou a ekonomickou podporou a dalšími faktory. Mezi důvody pro správné hospodaření na TTP patří udržování krajiny v přirozeném a kulturním stavu, snížení dopadů zvyšující se četnosti výskytu přívalových srážek, respektive nebezpečí vodní a větrné eroze, udržení zaměstnanosti, produkce kvalitního zástavu k výkrmu a produkci hovězího masa, možnosti exportu a další. Na přeměnu orné půdy na TTP (zatravňování) stejně jako na jejich ekologické a šetrné využívání je při zapojení do příslušných programů a splnění stanovených podmínek farmářům poskytována ekonomická podpora. V České republice platí od 1. 1. 2009 kontrola podmíněnosti (cross compliance), tzn., že vyplácení přímých podpor a dalších vybraných dotací pro zemědělský sektor je podmíněno plněním předepsaných standardů a dodržováním povinných požadavků. Součástí kontroly podmíněnosti jsou i standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), které zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Od roku 2015 v souvislosti s novým programovacím obdobím Společné zemědělské politiky 2014 – 2020 došlo v podmínkách standardů na základě nových legislativních předpisů k celé řadě změn: Nadále nejsou v rámci Kontroly podmíněnosti uplatňovány podmínky minimální péče o travní porosty (dříve GAEC 9) a zákazu přeměny kultury travní porost na ornou půdu tzv. rozorání (dříve GAEC 8). Pravidla ochrany trvalých travních porostů jsou pro nové období SZP řešeny v rámci plnění podmínek pro poskytování přímých plateb (greening). Podmínky některých standardů dříve samostatně uváděných jsou sloučeny do jednoho znění standardu DZES, proto dochází ke snížení počtu definovaných standardů na celkový počet sedm. Jedno znění standardu DZES však může obsahovat několik samostatných požadavků. V souvislosti s provedením přeřazení samostatných podmínek standardů je změněno jejich označení a přečíslování (MZe, 2018). Zvýšení podílu jetelovin v osevních postupech by umožnilo plnit uvedená kritéria a pozitivně by přispívalo k udržování půdní úrodnosti. V současnosti je aktuální také problém uplatnění biomasy trvalých travních porostů (TTP), jejichž výměra vzrůstá. Jedním z řešení je využití pícní hmoty z TTP k energetickým účelům. Nejefektivnější je uplatnění především senáží z TTP v bioplynových stanicích (Fuksa a kol., 2011). V případě kvalitních porostů je reálná výtěžnost bioplynu s 55 % obsahem metanu 170-180 m3 z 1 tuny travní senáže. Pro srovnání výtěžnost metanu se silážní kukuřice je okolo 200 m3 a u siláže z čiroku okolo 180 m3 z 1 tuny siláže (BIOTEC s.r.o. SK). Nutno zde přihlédnout k výrobním nákladům, kdy u TTP se tyto náklady můžou rozptýlit na období 4-6 let produkčního období TTP. Digestát z BPS je pak kvalitním a účinným organominerálním hnojivem, které se na TTP dá aplikovat po každé seči prakticky po celé vegetační období. Hnojení TTP digestátem je podobné jako hnojení kejdou (Smatanová, 2012). Tímto se dá významně zredukovat objem používaných minerálních hnojiv, což ve svém důsledku vede i ke snížení chemické zátěže obecně.

Trvalé travní porosty představují ve středoevropských podmínkách významný krajinný prvek i prvek soustavy hospodaření na půdě. Setrvání travních porostů je podmíněno jejich pravidelným využíváním a obhospodařováním, bez něhož by se většina luk a pastvin postupnou regresivní sukcesí přeměnila v lesní společenstvo (Vymyslický a kol., 2009). Cílené obhospodařování travních porostů je proto nutné k zachování celkové diverzity a k udržení jejich nezastupitelných funkcí v krajině (Mrkvička, Veselá, 2001; Fuksa 2008; Hakl, 2009). Přirozený luční porost se skládá zpravidla z 50–70 druhů vyšších rostlin (Mrkvička, Veselá, 2001). Hejduk, Hrabě (1999) prokázali, že botanické složení travních porostů není v průběhu let stabilní a mění se v závislosti na ekologických faktorech. Botanická skladba porostů zásadně ovlivňuje jak produkční (výnos, kvalitu píce), tak i mimoprodukční funkce (protierozní, vodohospodářskou, půdotvornou, krajinotvornou, estetickou aj.). Nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje produkci biomasy a mění druhové složení, je hnojení travních porostů (Carlsson, 2017). Cílená aplikace živin podporuje rozvoj vzrůstnějších druhů, zejména trav, které potlačují druhy méně konkurenčně zdatné. Vlivem opakované, ale usměrněné výživy převládnou i v původně méně hodnotném porostu druhy z hospodářského hlediska kulturní. Nejrychleji a nejintenzivněji působí na složení porostu hnojení dusíkem (Dadrasan, 2015), ten intenzivně snižuje stres rostlin ze sucha (Houdek, 2018). Dusík zvyšuje podíl vzrůstných trav a snižuje zastoupení leguminóz a ostatních méně vzrůstných druhů (Mrkvička, Veselá, 2001; Reinsch 2018). Důležitá je i obnova travních porostů. Je to dosud nejrozšířenější způsob introdukce kulturních druhů trav a jetelovin na luční a pastevní stanoviště do zdegradovaných travních porostů v důsledku dlouhodobého nerespektování zásad pratotechniky, po rekultivacích a vyčerpání všech konzervativních pratotechnických opatření (chemická ochrana, výživa a hnojení, sečení) k opětovnému zkulturnění (Kohoutek a kol, 2007; Houdek, 2018). Cílem obnovy trvalého travního porostu je založení vytrvalého a produkčního porostu s vyšší kvalitou píce na daném stanovišti. Jsou definovány hlavní způsoby obnovy, tj. klasická obnova v rámci dvou až tříletého osevního postupu, rychloobnova TTP a minimalizační postupy pro mělké půdy. Značná pozornost je věnována složení směsí pro obnovu TTP v rozdílných agroekologických podmínkách s využitím stávajících a nových druhů a odrůd zaměřená na vytrvalost, produkční schopnost a kvalitu obnovených travních porostů s využitím nejnovějších poznatků exaktních pokusů z ČR, vhodně doplněné o relevantní zahraniční poznatky (Kvapilík, 2003; Vaněk, 2004; Kohoutek, 2007). Výměra TTP a početní stavy přežvýkavců, kdy stavy skotu, ovcí, koz a koní, které v roce 1990 dosahovaly přibližně 4 mil. kusů, se do roku 2017 snížily přibližně na 1,6 mil. kusů (ČSÚ). Z této situace je zřejmé, že zatímco se v tomto období výměra TTP zvýšila o 33 %, stavy přežvýkavců a koní, kteří píci z trvalých luk a pastvin spotřebovávají, se snížily o 60 %. Přes rozdílnou spotřebu píce z TTP jednotlivými kategoriemi skotu je patrné, že se možnost využívání TTP chovem přežvýkavců v uplynulých dvaceti letech výrazně zhoršila (Honsová, 2006; Klimeš a kol., 2007). Vzhledem k poměrně málo rozšířené pastvě dojnic v ČR poukazuje i orientační srovnání v rámci států EU na výrazně nižší možnosti využívání TTP chovem přežvýkavců, než má většina států EU. Z hlediska sklizně a dalšího užití lze TTP využívat k výživě zvířat, k výrobě energie (Fuksa a kol., 2011). Využívání TTP ke krmení předpokládá jejich spotřebu v čerstvém (pastva) nebo konzervovaném stavu (seno, travní senáže a siláže) zvířaty. Tradičním, ekologickým   vzhledem ke schopnosti zhodnotit hrubou vlákninu přirozeným a hlavním způsobem využívání TTP je chov přežvýkavců. Kompostování a mulčování je nutno považovat za náhradní a spíš výjimečný způsob využívání. Tento způsob se uplatňuje především při nedostatku zvířat ke konzumaci pastevních porostů v příslušných státech a regionech. Kromě nešetrného nakládání s cennou surovinou je hlavním nedostatkem tohoto postupu neplnění některých neprodukčních funkcí, jako jsou například podpora rozvoje venkova, zajištění pracovních příležitostí, k energetickým účelům. Výměra TTP využívaná chovem přežvýkavců a koní je ovlivňována mnoha faktory. Mezi dílčí patří kategorie a užitkový typ zvířat, zaměření a intenzita chovu, velikost stáda, poloha a dostupnost pastvin, ekonomická podpora chovatele a další. Rozhodujícím faktorem, který je dílčími faktory ovlivňován, jsou ekonomické výsledky příslušného podnikání. Počty ani podíly zvířat krmených výlučně nebo zčásti čerstvou   konzervovanou pící z luk a pastvin nejsou v ČR přesně známy. Zvyšuje se stav krav chovaných v systému bez TPM. Stejně jako produkce sušiny z hektaru TTP kolísá i v literatuře uváděný a v praxi dosahovaný počet DJ zvířat, které je možno celoročně uživit zelenou a konzervovanou pící z hektaru TTP, respektive výměra TTP, ze které lze vyrobit potřebné množství sušiny k výživě jedné DJ zvířat. Z řady domácích a zahraničních údajů lze odhadnout, že v ČR využije jedna DJ zvířat 1,2 až 1,5 ha luk a pastvin. Znamená to, že 462 tis. DJ skotu, malých přežvýkavců a koní by při tomto zatížení mohlo využít přibližně 560 až 700 tis. ha (60 až 75 %) aktuální výměry TTP. Zemědělským způsobem nelze trvale využívat přibližně 80 tis. ha (trvale zamokřené půdy evidované jako louky, meze, remízky, rozptýlené pozemky v krajině, dřevní nálet na plochách a další). Kolem 160 až 300 tis. ha (17 až 33 %) TTP by v tomto případě nebylo možno využít chovem zvířat. V přirozeném a kulturním stavu by tato plocha musela být pouze udržována. Ke zlepšení této situace by bylo nutno v rámci ČR rozšířit pastevní chov dojnic, odchov jalovic a výkrm skotu (především jalovic a volů), zvýšit stavy přežvýkavců využívajících TTP a přejít od extenzivního k intenzivnímu obhospodařování TTP spočívajícímu ve zvýšení frekvence sečení (Kvapilík, Kohoutek, 2011). Stavy dojnic v důsledku regulace výroby mléka kvótami se snižují úměrně zvyšování užitkovosti, využívání pastvy dojnic a dalších kategorií skotu s výjimkou krav bez TPM stagnuje hlavně z ekonomických důvodů. Proto by nejlepším řešením této neuspokojivé situace, vedle rozšíření pastvy stávajících druhů a kategorií přežvýkavců, bylo zvýšení stavů krav bez TPM přibližně o 80 až 100 tis. kusů. Jedná se o zvýšení stavů kategorie skotu, které by umožnilo ekologické a ekonomické využívání stávající výměry TTP a její mírné navýšení. Vzhledem k nutné ochraně půdy vůči erozi a k plnění dalších neprodukčních funkcí je toto řešení z hlediska agrární politiky ČR a společné zemědělské politiky Evropské unie žádoucí.

Pěstování polních plodin je především biologickým procesem, a proto je zohlednění této skutečnosti jednou ze základních podmínek pro dosažení dobrých výsledků v této oblasti podnikání. To předpokládá přizpůsobení soustavy hospodaření také ekologickým hlediskům, přispívajícím ke stabilitě agroekosystému, k ochraně životního prostředí a k vyšší ekonomické efektivnosti podnikatelských aktivit zemědělských podniků.

Z dlouhodobých domácích a zahraničních zkušeností je známo, že TTP lze ekologicky a ekonomicky nejlépe využívat chovem přežvýkavců. V podmínkách ČR se jedná především o chov krav bez TPM a ovcí, respektive chov koní. Menší část výměry TTP je využívána pastvou dojnic a jalovic, konzervovaná krmiva pak v závislosti na kvalitě ke krmení všech druhů a kategorií přežvýkavců. To představuje kombinaci výroby (produkce masa, odchov zvířat, výroba mléka) a plnění mimoprodukčních funkcí (udržování krajiny v přirozeném stavu, kulturního vzhledu krajiny, ochrana půdy vůči erozi, zachování biodiverzity (Šrámek, 2001; Lošák a kol., 2018) a ochrana zdrojů pitné vody (Pozdíšek a kol., 2004)). Vzhledem k horším přírodním a výrobním podmínkám a plnění mimoprodukčních funkcí jsou nižší příjmy za tržní produkty kompenzovány z prostředků EU a ze státního rozpočtu při disponibilních zdrojích. Při přípravě změn zásad společné zemědělské politiky unie a národních dotovaných programů by mělo být využito dosavadních zkušeností z jejich fungování nejen k dalšímu zlepšení ochrany přírody a udržování krajiny v přirozeném a kulturním stavu, ale i ke zlepšení nepříznivé situace v chovu skotu. V době evropského nadbytku potravin můžeme hovořit spíše o racionální extenzifikaci produkce. Je nezbytné zavádět nové systémy zvyšující produkci. Úkolem pícninářství bude zajistit setrvalost vazby mezi klesající produkční funkcí a význačnými mimoprodukčními funkcemi, především ekologickými, jako jsou čistá voda (Hunt a kol., 2017) nebo protierozní účinnost“ V oblasti pícnin na orné půdě půjde o racionální a efektivní využití víceletých jetelovin v jetelotravních porostech s cílem snížení vstupů energie (využití symbiózy pro vazbu dusíku) a obzvláště zvýšení obsahu živin, zdravotní nezávadnosti krmiva a chutnosti píce. „Důležitým úkolem bude přesvědčit laickou veřejnost na základě experimentálních výsledků o nenahraditelné mimoprodukční, ekologické, krajinné a společensko-kulturní funkci travních porostů a účelnosti finančních prostředků vynakládaných zemědělcem na jejich udržitelnost.

Současná zemědělská politika ve státech EU je v případě LFA (oblasti s méně příznivými podmínkami pro zemědělskou výrobu) zaměřena na posílení chovu skotu a udržení venkovského osídlení tohoto prostoru se záměrem zajistit trvale udržitelný rozvoj a kulturní vzhled krajiny. Naplnění těchto záměrů je dotováno dílem z centrálních fondů EU a dílem ze zdrojů národních (ministerstva zemědělství a životního prostředí) formou péče o krajinu. Jeteloviny, a zejména jetelotrávy, zde mají svoje přirozené uplatnění a napomáhají prostřednictvím různých projektů a dotačních titulů posilovat ekonomickou stránku hospodaření. Do jaké míry se tyto trendy dotknou i českého zemědělství, ukážou příští léta.

 

Použitá literatura:

Badalíková B., Novotná J., Pospíšilová L. 2016: Vliv zapravení organické hmoty na půdní vlastnosti a snížení vodní eroze. Uplatněná certifikovaná metodika 33/16, Zemědělský výzkum, spol. s r. o. Troubsko, 41 str. ISBN 978-80-88000-10-5.

Bloch Ralf, Bachinger Johann, Wechsung Frank a Hess Juergen. Climate change impacts of legume-grass swards: implications for organic farming in the Federal State of Brandenburg, Germany. REGIONAL ENVIRONMENTAL CHANGE [online]. 2015, 15(2), 405-414 [cit. 2018-08-02]. ISSN 14363798.

Cagaš, B., (2017): Současný stav českého travního a jetelového semenářství, Sdružení pěstitelů trav a jetelovin, [Online]. 2011-03-28 [Cit. 2018-07-02]. Dostupné z http://www.sptjs.cz/seminar/Cagas_2017.pdf

Carlsson M., Merten M., Kayser M., Isselstein J., a Wrage-Mönnig N.: Drought stress resistance and resilience of permanent grasslands are shaped by functional group composition and N fertilization. Agriculture, Ecosystems and Environment [online]. 2017, 236, 52-60 [cit. 2018-07-12]. DOI: 10.1016/j.agee.2016.11.009. ISSN 01678809.

Copani, G., Niderkorn, V, Anglard, F., Quereuil, A., Ginane, C. (2016): Silages containing bioactive forage legumes: a promising protein-rich feed source for growing lambs. Grass [online]. 2016, 71(4), 622-631 [cit. 2018-05-28]. DOI: 10.1111/gfs.12225. ISSN 01425242.

Crotty, F. V., Fychan, R., Sanderson, R., Rhymes, J., R., Bourdin, F., Cullion, J., a Marlay C. (2016): Understanding the legacy effect of previous forage crop and tillage management on soil biology, after conversion to an arable crop rotation. Soil Biology and Biochemistry [online]. 2016, 103, 241-252 [cit. 2018-05-24]. DOI: 10.1016/j.soilbio.2016.08.018. ISSN 00380717.

ČSÚ, 2018: Zemědělství - časové řady, Osevní plochy zemědělských plodin. [cit. 11. 09 2018], dostupné na internetu: http://www.czso.cz.

Dadrasan, M., Chaichi, M. R., Pourbabaee, A. A., Yazdani, D., a Keshavarz-Afshar, K. (2015): Deficit irrigation and biological fertilizer influence on yield and trigonelline production of fenugreek. Industrial Crops [online]. 2015, 77, 156-162 [cit. 2018-05-28]. DOI: 10.1016/j.indcrop.2015.08.040. ISSN 09266690.

Fuksa, P., Hakl, J., Habart, J. (2011): Výtěžek bioplynu z biomasy Jetelovin a trvalých travních porostů. Biom.Cz [Online]. 2011-03-28 [Cit. 2018-07-07]. Dostupné z www: <Https://Biom.Cz/Cz/Odborne-Clanky/Vytezek-Bioplynu-Z-Biomasy-Jetelovin-A-Trvalych-Travnich-Porostu>. ISSN: 1801-2655.

Fuksa, P., Hakl, J., (2008): Využití pícnin pro výrobu bioplynu. In: Sborník příspěvků z konference Energetické a průmyslové rostliny XIII, ČZU v Praze, 4. 12. 2008, s. 39-43.

Hakl, J., Šantrůček, J., Fuksa, P., Krajíc, L., 2009: Podíl listů v píci vojtěšky seté v závislosti na pořadí seče, fázi růstu a struktuře porostu. Výzkum v chovu skotu, LI, 2, s. 19. – 23.

Havlíček, Z.; Skládanka, J.; Doležal, P.; Chládek, G.; Veselý, P.; Ryant, P. (2008): Pastevní chov zvířat v podmínkách cross compliance. MZLU v Brně, 2008. 86 s.

Hejduk, S., Hrabě, F., (1999): Vývoj botanické skladby pastevních porostů vlivem hnojení a způsobu využívání. In: Sborník referátů z mezinárodní vědecké konference Agroregion 99, ZF JČU České Budějovice, 2. – 3. 9. 1999, s. 199-201.

Hejduk S., (2007): Hydrologické funkce travních porostů, s. 18-23. In: Skládanka J., Veselý P.:Travní porost jako krajinotvorný prvek. Brno, 60 s.

Hrabě, F., Buchgraber, K. (2004): Pícninářství – Travní porosty. Skripta. MZLU v Brně, 2004, 151 s.

Honsová, D., (2006): Pícninářsky nevyužívané travní porosty: aktuální problémy v České republice. Poslední revize 19. 12. 2006. Online [cit. 2018-09-05. Dostupné z: < www.priroda.cz/clanky.php?detail=795>

Houdek, I. (2018): Travní porosty a sucho. Pícninářské listy, XXIV. Ročník, str. 52-53, ISBN: 978-80-87091-77-7.

Hrabě F., a kol. (2004): Trávy a jetelotrávy v zemědělské praxi: Olomouc, 121 s., ISBN 80-903275-1-6

Hunt, N. D., J. D. Hill a M. Liebman. Reducing Freshwater Toxicity while Maintaining Weed Control, Profits, and Productivity: Effects of Increased Crop Rotation Diversity and Reduced Herbicide Usage. Environmental Science and Technology [online]. 2017, 51(3), 1707 - 1717 [cit. 2018-05-30]. DOI: 10.1021/acs.est.6b04086. ISSN 15205851.

Klesnil, A., Benda, J., Halva, E., a kol. (1978): Intenzívní výroba píce. SZN Praha, 1. vydání, 353 s.

Klimeš, F.: (1997): Lukařství a pastvinářství. Ekologie travních porostů. České Budějovice, Zahradnická fakulta JU 1997. 140 s.

Klimeš, F., Kobes, M., Švehla, J., Voženílková, B., Koukolová, V., Suchý, K. (2007): Možnosti rozvíjení multifunkčního uplatnění pastevních cenóz. In: Súčasnosťa perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunkčnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. SPU Nitra, 2007, 59. – 61.

Kohoutek, A., Bjelka, M., Nerušil, P. (2004) Využití trvalých travních porostů chovem skotu bez tržní produkce mléka, Zemědělské informace 2, ÚZPI Praha, 2004, 103 s.

Kobes, M.; Novotná, R.; Frelich, J.; Jílková, L.: Porovnání produkčních a mimoprodukčních charakteristik při různých způsobech a intenzitě využití travních porostů. In: Nové poznatky v lukařství a pastvinářství: Sborník příspěvků z odborného semináře, České Budějovice, 30. 8. 2012, Ed. Kobes, M., s. 32-39, 88 s. ISBN 978-7394-345-5

Kohoutek A. a kol. (2007): Obnova trvalých travních porostů v LFA. Metodika pro praxi. Výzkumný ústav rostlinné výroby v. v. i., Praha 2007, ISBN: 978-80-87011-29-4.

Kohoutek, A., Pozdíšek, J. (2007): Simulation of grassland management when fodder is utilised by cattle and its environmental impacts in the Czech Republic. In: Súčasnosť a perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunkčnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. SPU Nitra, 2007, 140 – 143.

Kohoutek, A., Kvapilík, J., Cagaš, B., Hrabě, F., Pozdíšek, J. (2009): Vybrané ukazatele produktivního a neproduktivního lučního hospodářství v České republice. Selected indicators of productive and extraproductional management of grasslands in the Czech Republic. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7. – 9. September 2009, s. 11-24.

Kollárová, M., a kol. (2007): Zásady pro obhospodařování trvalých travních porostů. Praha, Výzkumný ústav zemědělské techniky, 54 s., ISBN 978-80-86884-20-2.

Kvapilík, J; Kohoutek, A. (2009): Chov přežvýkavců a trvalé travní porosty: Uplatněná certifikovaná metodika. Praha: VÚRV, 2009. 27 s. ISBN 978-80-7403-039-0.

Kvapilík, J. (2003): Využívání trvalých travních porostů v České republice v podmínkách Evropské unie. In: Ekologicky šetrné a ekonomicky přijatelné obhospodařování travních porostů. VÚRV Praha, 2003, s. 6. – 17.

Lošák, M., Chovančíková, E. (2018): Sběrové expedice – efektivní způsob shromažďování plané genetické diverzity. Pícninářské listy, XXIV. Ročník, str. 88-91, ISBN: 978-80-87091-77-7

Míka V. et al., (1997): Kvalita píce. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 227 s.

Moudrý, J., jr., Konvalina, P. (2007): Differences between organic and conventional farming systems in Czech Republic. Lucrari Stiintifice vol. 50, Seria Agronomie, „Ion Ionescu de la Brad" University Press, 2007, p. 282-289.

Mccaskill, M. R., M. C. Raeside, S. G. Clark, C. Macdonald, B. Clark a D. L. Partington. Pasture mixes with lucerne (Medicago sativa) increase yields and water-use efficiencies over traditional pastures based on subterranean clover (Trifolium subterraneum). Crop [online]. 2016, 67(1), 69-80 [cit. 2018-07-19]. DOI: 10.1071/CP14179. ISSN 18360947.

McNally, S., Laughlin, D., Rurledge, S., Dodd, M., Six, J., a Schipper, L. (2017): Herbicide application during pasture renewal initially increases root turnover and carbon input to soil in perennial ryegrass and white clover pasture. Plant [online]. 2017, 412(1/2), 133-142 [cit. 2018-05-29]. DOI: 10.1007/s11104-016-3050-7. ISSN 0032079X.

Mrkvička J., Veselá M., Dvorská I., (2002): Pastvinářství v ekologickém zemědělství. Ministerstvo zemědělství, s. 12

Mrkvička, J. (1998): Pastvinářství. Praha: Power Print Praha 6 Suchdol, 1998. 82 s

Mrkvička, J., Veselá, M., (2001): Vliv různých forem hnojení na botanické složení a výnosový potenciál travních porostů. ÚZPI Praha, 26. s.

Mze, (2018): Ministerstvo zemědělství. Podpora Z EU Národní Dotace, Podmínky Dobrého Zemědělského a Environmentálního Stavu. [Cit. 08. 09. 2018], dostupné na internetu: http://www.mze.cz.

Nedělník, J., et al. (2010): Kapitoly moderního pícninářství., 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2010, 192 str., ISBN 978-80-86908-20-5.

Petřík, M. (1987): Intenzívní pícninářství: celostátní vysokoškolská příručka pro vysoké školy zemědělské. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, Rostlinná výroba, 473 s.

Pozdíšek a kol. (2004): Využití trvalých travních porostů chovem skotu bez tržní produkce mléka. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, ISBN 80-7271-153-9.

Raaijmakers, J., Kowalchuk, G., Bryony, E., Dignam, A., O'Callaghan, M., Condron, L. M., Wakelin, S. A., Raaijmakers J. M., a Kowalchuk, G. A. (2016): Challenges and opportunities in harnessing soil disease suppressiveness for sustainable pasture production. SOIL BIOLOGY [online]. 2016, 95, 100-111 [cit. 2018-05-25]. ISSN 00380717.

Reinsch, Thorsten, Ralf Loges, Christof Kluß a Friedhelm Taube. Research paper: Renovation and conversion of permanent grass-clover swards to pasture or crops. Soil [online]. 2018, 175, 119-129 [cit. 2018-05-25]. DOI: 10.1016/j.still.2017.08.009. ISSN 01671987.

Ročenka půdního fondu (2018): Dostupná z www: https://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke‑udaje/Souhrne‑prehledy‑pudniho‑fondu/Rocenka_pudniho_fondu_2018.aspx

Skládanka, J., Balabánová, M., Šeda, J., Mikyska, F. (2014): Ošetřování travních porostů zaměřené na produkci a kvalitu píce. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. 50 s. ISBN 978-80-7509-141-3.

Skládanka, J.,  Cagaš, B., Doležal, P.,  Havlíček, Z., Hejduk, S., Horký, P., Jančovič, J., Klusoňová, I., Knot, P., Kovár, P.,  Alba M., Jhonny E., Mikyska, F.,Nawrath, A., Pokorný, R., Sláma, P., Szwedziak, K., Tukiendorf, M., Šeda, J., Vozár, L., Vyskočil, I., Zeman, L. (2014): Pícninářství. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. 368 s. ISBN 978-80-7509-111-6.

Skládanka, J., Havlíček, Z., Horký, P., Chládek, G., Klusoňová, I., Knot, P., Kohoutek, A., Kvasnovský, M., Nawrath, A., Nerušil, P., Němcová, P., Odstrčilová, V., Starz, W., Steinwidder, A., Veselý, P., Sláma, P. (2014): Pastva skotu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. 244 s. ISBN 978-80-7509-145-1.

Smatanová, M. (2012): Digestát jako organické hnojivo. Zemědělec 8/2012. Rostlinná výroba.  Str. 21-22.

Střeleček, F. (2002): Srovnávací analýza ekonomických výsledků zemědělských podniků v produkčních a horských oblastech. In: Sborník z mezinárodního vědeckého semináře. Předvstupní strategie českého zemědělství na cestě do EU, 9., Praha, Praha-Průhonice, 2002, s. 115-123.

Šantrůček, J., Svobodová, M., et al. (2001): Základy pícninářství. Praha: Power Print, 2001. 139 s. ISBN 80-213-0764-1.

Šantrůček, J., Fuksa, P., Hakl, J., Kocourková, D., Mrkvička, J., Svobodová, M., Veselá, M. (2007): Encyklopedie pícninářství Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra pícninářství a trávníkářství, Praha 2007. 1. vyd. 157 s. ISBN 978-80-213-1605-8. 

Šarapatka, B, Urban, J., et al. (2006): Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk, PRO-BIO, 2006. 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0.

Šrámek, P., et al. (2001): Zvyšování biodiverzity travních porostů. Ústav Zemědělských a potravinářských informací: Praha, 2001. 34 s. ISBN 80-903275-0-8.

Vaněk D., Kvapilík J., Nová V., (2004): Trvalé travní porosty ČR a jejich optimální využití, s. 129-130. In: Mezinárodní vědecká konference – Pastvina a zvíře. Brno, 209 s.

Veselý, P., Havlíček, Z. (2001): Metodika hodnocení managementu pastvy na chráněných biotopech, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 53 s. ISBN 978-807375-572-0.

Vach, M., Javůrek, M., (2008): Rostlinná Produkce S Ohledem Na Agroekologická Hlediska. VÚRV Praha, 20 s.

Veselý, P., Skládanka, J., Havlíček Z. (2001): Metodika hodnocení kvality píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech: [(Metodická pomůcka pro zemědělskou praxi)]. Brno: Mendelova Univerzita V Brně, 2011. ISBN 978-80-7375-542-3.

Vorlíček, Z., Dubec, J. (2007): Produkce píce má často rezervy. Zemědělec 32, 2007, s. 44

Vymyslický T., Fabšicová M. a Musil Z. (2009): Udržitelný přístup k maloplošným pastvinám a plané hospodaření s ohledem na diverzitu květeny a a hmyzu. Sustainable approaches to small-area grassland and barren management with respect to flora and insect diversity. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7. – 9. September 2009, s. 273-276.

Yinghao L., Qian Wu, Gentu Ge, Guodong Han a Yushan Jia. (2018): Influence of drought stress on afalfa yields and nutritional composition. BMC Plant Biology [online]. 2018, 18, 1-9 [cit. 2018-07-04]. DOI: 10.1186/s12870-017-1226-9. ISSN 14712229.

Zpracoval/a: Ing. Ivana Šindelková, Výzkumný ústav pícninářský, spol. s.r.o., sindelkova@vupt.cz