Zdroj: Zádrapa, R. (2009): Hajný je lesa pán? Bejvávalo. Věda, výzkum, historie. Příbram, č. 7/2009, str. 5 – 9.
Klíčová slova: "definice pozemku, legislativa, přírodní bohatství"
Zákon o lesích č. 289 z r. 1995, v § 1 v rámci definování svého účelu, jmenuje významy lesa: Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.
Předchozí lesní zákon č. 61 z roku 1977 charakterizuje význam lesů takto: Lesy jsou jedním z největších bohatství naší vlasti, jsou jednou ze základních složek životního prostředí a poskytují trvalý zdroj dřeva pro národní hospodářství.
Zemědělský zákon č. 334 z roku 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu vypočítává významy zemědělského půdního fondu: Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.
Všechny tři zákony vnímají půdu prvořadě jako bohatství (národní, přírodní, vlasti). Ovšem zatímco do roku 1995 bylo hlavní rolí lesníka dodávat dříví, dnes je to správa všech funkcí lesa a trvale udržitelné hospodaření. Lesníci jsou placeni zejména z produkce dříví. Jiné významnější zdroje vlastníci lesů, zaměstnavatelé lesníků, nemají. Společnost však, slovy lesního zákona, o produkci dříví nestojí. Přinejmenším se to v lesním zákoně (na rozdíl od zemědělského zákona) stydí vyslovit. Za činnosti, které požaduje, však neplatí.
| Přílohy |
 abstrakt-24.docx |