Anglicky: Agroforestry and the environment

Zdroj: Pantera, A, Mosquera-Losada, MR, Herzog, F, den Herder, M. 2021. Agroforestry and the environment. Agroforest Syst 95, 767–774.

Klíčová slova: "biodiverzita, sekvestrace uhlíku, alternativní způsoby hospodaření"

Dostupný z: https://doi.org/10.1007/s10457-021-00640-8


Agrolesnictví je tradiční systém využití půdy, který může přispět k řešení environmentálních problémů v zemědělství. Agrolesnictví je praxe záměrného začleňování dřevnaté vegetace (stromů nebo keřů) k hospodářským plodinám či k systémům živočišné výroby. Tyto systémy následně těží z výsledného ekologické a ekonomické interakce. Nedávný výzkum ukazuje, že širší přijetí agrolesnických zásad a postupů patří mezi klíčové prostředky, kterými by mohl globální zemědělsko-potravinářský sektor dosáhnout udržitelnějších metod produkce potravin výroby tím, že produkuje ekonomický přínos pro zemědělce, ale i environmentální přínos pro společnost. Agro-lesnictví poskytuje řadu environmentálních výhod při podpoře ekologické intenzifikace založené na efektivnějším využívání zdrojů.

Od úsvitu nové éry intenzivního zemědělství neuplynula ani dvě století a počáteční nadšení vystřídaly znepokojivé hlasy doprovázející zjištění, že rostlinné a živočišné druhy mizí po stovkách a ještě více druhů je ohroženo. Na základě červeného seznamu IUCN je více než 37 400 druhů ohroženo vyhynutím. Zachování biologické rozmanitosti je řešeno několika akcemi, jejichž cílem je zachování biologické rozmanitosti, udržitelné využívání složek biologické rozmanitosti a spravedlivé sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Evropská unie v rámci tzv. Zelené dohody přijala plán pro udržitelné hospodářství a snaží se být prvním klimaticky neutrálním kontinentem (EU 2021). Agrolesnictví představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů ke splnění této výzvy při plnění evropských a globálních cílů v oblasti biodiversity

Agrolesnictví samo o sobě nesouvisí s konkrétním systémem hospodaření. Konvenční, integrovaní i ekologičtí zemědělci mohou kombinovat stromy s plodinami nebo zvířaty. Agrolesnictví není samo o sobě intenzivnější ani extenzívnější než jiné typy využití zemědělské půdy. Ale agrolesnictví je schopno ekologicky zintenzivnit výrobní systémy lepším využíváním zdrojů. V tropických oblastech, kde minerální hnojiva a syntetické pesticidy často nejsou snadno dostupné, je agrolesnictví obdobou ekologického zemědělství. Současné agrolesnické systémy musí být navrženy tak, aby kombinovaly přínosy pro životní prostředí s moderními požadavky, jako je mechanizace a efektivita práce, aby byl výrobní systém ekonomicky udržitelný. Během posledních let výzkum značně pokročil v hodnocení interakcí, pozitivních i negativních, mezi stromy, plodinami a hospodářskými zvířaty a tyto znalosti byly použity k navržení a studiu několika inovativních agrolesnických systémů. Dokud nebudou vytvořeny nové produkty, trhy, znalosti, sociální přístup a politika, budou mít dotace na ekosystémové služby, které agrolesnické systémy poskytují, zásadní význam pro podporu širšího přijetí agrolesnictví.

Pro většinu typů podnebí existují vhodné plodiny a stromy, je nutné vzít v potaz argumenty pro začlenění více stromů do zemědělské krajiny, abychom získávali kvalitní potraviny a zachovali náš přirozený odkaz. Zemědělství je v současnosti hlavním čistým producentem skleníkových plynů a jedním z důvodů současných krizí biologické rozmanitosti. Pokud se věci dramaticky nezmění, je jen malá vyhlídka na zlepšení. Agrolesnické systémy využívající stromy při pěstování plodin nebo chovu hospodářských zvířat mohou pomoci zlepšit sekvesstraci uhlíku a kompenzovat pokračující ztrátu biologické rozmanitosti.

 

V neposlední řadě může politika hrát důležitou roli při podpoře nebo potlačení udržitelnosti agrolesnictví a šetrnosti k životnímu prostředí. Agrolesnictví, i když se jedná o celosvětově uznávaný systém udržitelného hospodaření s půdou, dosud nezaznamenalo rozsáhlé přijetí vyspělých zemích. Podpora agrolesnictví, alespoň na evropské úrovni, má velký význam a politická rozhodnutí v tom mohou hrát důležitou roli.

Zpracoval/a: Ing. Jakub Mikulka, Česká zemědělská univerzita v Praze, mikulkajakub@af.czu.cz