Anglicky: A survey on biosecurity and management practices in selected Belgian cattle farms

Zdroj: Steven Sarrazin, Ann Brigitte Cay, Jozef Laureyns, Jeroen Dewulf Sarrazin, S., Cay, A.B., Laureyns, J., Dewulf, J. (2014). A survey on biosecurity and management practices in selected Belgian cattle farms. Preventive Veterinary Medicine,117(1), 129-139.

Klíčová slova: "skot; biosecurity; bvd - virový průjem skotu, belgie"

Dostupný z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0167587714002499


V současnosti dochází ve veterinární medicíně k přechodu od léčení jednotlivých zvířat k prevenci nemocí u celého stáda. Prevence onemocnění na úrovni stáda má zásadní význam při snižování spotřeby léků. Zavedení zásad biosecurity (biologické bezpečnosti) v chovech hospodářských zvířat zahrnuje všechna preventivní opatření, která zabraňují průniku patogenů do chovu a snižují jejich šíření v rámci stáda. Cílem studie proto bylo zmapování opatření biologické bezpečnosti na belgických farmách skotu, které jsou v současnosti uplatňovány v prevenci přenosu původců onemocnění nejen mezi jednotlivými chovy, ale také v rámci jedné farmy.

V období od března 2011 do dubna 2013 byly shromážděny údaje zaměřené na identifikaci rizikových faktorů významných pro reinfekci BVD (bovine viral diarrhoea, virový průjem skotu) v chovech skotu bez výskytu BVD. Dotazníkové šetření o úrovni biologické bezpečnosti a frekvenci návštěv bylo realizováno na 33 farmách dojených krav, 16 farmách krav bez tržní produkce mléka (masných krav) a na 25 smíšených farmách (dojené a masné krávy).

Vzhledem ke skutečnosti, že biologická bezpečnost je klíčovým pilířem kontroly BVD, byly do studie zařazeny chovy, které dodržování zásad biologické bezpečnosti využívají jako součást správné chovatelské praxe. Bez ohledu na tuto skutečnost byla ve stádech s výskytem BVD současně zjištěna nízká úroveň externí i interní biologické bezpečnosti.

Vytvoření individuálních plánů biologické bezpečnosti a především pak zařazení vybraných preventivních opatření s ohledem na externí a interní biosecurity by bylo pro každou farmu žádoucí, protože žádná z hodnocených farem nedosáhla při hodnocení maximální celkové úrovně biologické bezpečnosti. Farmy skotu byly rozděleny do tří skupin podle úrovně biologické bezpečnosti, která se pohybovala od nízké, přes střední až po vysokou úroveň, ale žádná z nich neprokázala příliš vysokou integraci opatření biologické bezpečnosti do svého každodenního managementu. Na smíšených farmách, tj. farmách, které chovají jak dojené, tak masné krávy, byla úroveň biologické bezpečnosti nejnižší. Vzájemný kontakt zvířat chovaných na farmě se zvířaty, pocházejícími z jiných chovů byl velmi častý, neboť pouze 12% chovatelů, kteří nakupují skot, mělo nakoupená zvířata po nákupu ustájena nejméně tři týdny odděleně v karanténě; u 70% sledovaných stád byl možný vzájemný kontakt zvířat přes oplocení na pastvinách. Základní opatření biologické bezpečnosti se týkalo používání ochranného oděvu a bot, jakož i dezinfekce obuvi. Na všech farmách byly ochranné oděvy a obuv k dispozici, ale na většině farem byly tyto ochranné pomůcky využívány nedostatečně nebo nesprávně. Farmy skotu byly velmi často navštěvovány různými osobami, z nichž nejčastěji vstupovaly do areálu a současně měli přímý kontakt se zvířaty veterinární lékař, inseminační technik a obchodníci se zvířaty.

Vzhledem k tomu že belgičtí chovatelé skotu pravidelně využívají jen některá opatření biologické bezpečnosti, vystavují se velkému riziku přenosu původců onemocnění nejen mezi chovy, ale i v rámci farmy. Zejména v oblastech s vysokou koncentrací skotu, malými vzdálenostmi mezi jednotlivými chovy a vysokou frekvencí odborných návštěv, by měly být na farmě navrženy a především pak dodržovány zásady biologické bezpečnosti. Taková preventivní strategie farmy by měla být navržena ve spolupráci s faremním veterinárním lékařem, který zná zdravotní stav a specifickou strukturu stáda a může tak upozornit chovatele na některé kritické body, které by měly být začleněny do individuálního plánu biosecurity.

Zpracoval/a: Ing. Gabriela Malá, Ph.D., Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., mala.gabriela@vuzv.cz