Anglicky: Therapy of Subclinical Mastitis during Lactation
Zdroj: McDougall, S, Clausen, LM, Hussein, HM, Compton, ChWR.2022. Therapy of Subclinical Mastitis during Lactation. Antibiotics 11(2), 209.
Klíčová slova: "mastitida; subklinická; terapie; kloxacilin; trvání; frekvence; staphylococcus aureus; streptococcus uberis "
Dostupný z: https://www.mdpi.com/2079-6382/11/2/209
Zánět mléčné žlázy se může projevit významnými klinickými příznaky (lokální až systémové viditelné onemocnění), ale jeho průběh může být i bez klinických příznaků, tj. může se vyskytovat v podobě subklinické mastitidy. Zatímco klinická mastitida či bývala běžně léčena antimikrobiky a nesteroidními protizánětlivými léky, subklinické případy běžně léčeny nebývají. Se subklinickou infekcí však dochází ke ztrátě produkce a tyto infekce mohou působit jako zdroj infekce pro jiná zvířata ve stádě. Léčba subklinických případů přitom dle vědeckých studií zvyšuje míru bakteriologického vyléčení, snižuje počet somatických buněk (SB), snižuje incidenci klinické mastitidy a potenciálně snižuje šíření infekce ve stádu.
U časově závislých antimikrobiálních látek, jako jsou beta-laktamy, makrolidy a linkosamidy, je dle vědeckých studií udržování koncentrací antimikrobiální látky nad minimální inhibiční koncentrací (MIC) po dobu 40–100 % času mezi aplikacemi a prodloužení doby léčby spojeno s vyšší mírou bakteriologického vyléčení.
V rámci této studie byla testována hypotéza, že prodloužení délky léčby a/nebo zvýšení frekvence podání antimikrobika kloxacilinu při léčbě subklinické mastitidy povede k vyšší úspěšnosti bakteriologického vyléčení.
Do studie byly zařazeny dojnice (447), resp. čtvrtě jejich mléčné žlázy (704) s pozitivním California mastitis testem na SB (>500 000 buněk/ml), přičemž vzorky mléka z nich byly také vyšetřeny bakteriologicky. Tyto byly náhodně rozděleny na úrovni krav do 4 skupin: 1. bez léčby (kontrola; n=80 čtvrtí); 2.-4. s intramamární aplikací 200 mg kloxacilinu sodného a to u 2. třikrát s 48hodinovými intervaly (3×48 hodin; n=73 čtvrtí), u 3. pětkrát ve 24hodinových intervalech (5×24 h; n=279 čtvrtí), u 4. pětkrát ve 48hodinových intervalech (5×48 h; n=72 žláz). Vzorky mléka byly následně z čtvrtí znovu odebrány po 21 (±3) a 28 (±3) dnech po zahájení léčby.
Nejvíce zastoupeným patogenem byl Staphylococcus aureus (n=270, 37,7 %), dále Corynebacterium spp. (n=119, 16,9%) and Streptococcus uberis (n=132, 18,7 %). Úspěšnost vyléčení na úrovni čtvrtí vyhodnoceno sumárně (tj. pro jakéhokoli patogena) byla 6,2 % (5/80), 49,8 % (139/173), 61,6 % (172/297) a 80,6 % (58/72) pro kontrolu, 3 x 48 h, 5 x 24 h a 5 × 48 h protokol léčby. Zásadní rozdíly však byly mezi mírou vyléčení jednotlivých hlavních patogenů, tj. Staphylococcus aureus a Streptococcus spp. U Staphylococcus aureus byla úspěšnost 2,4 %, 29,8 %, 49,3 % a 79,8 % pro kontrolu, 3 x 48 h, 5 x 24 h a 5 × 48 h režim léčby. Přičemž rozdíly mezi jednotlivými typy léčby byly signifikantní (p<0,05). U Streptococcus spp. byla úspěšnost vyléčení 14,3%, 69,8 %, 67,2% a 61,6 %. Rozdíl mezi kontrolní a léčenými skupinami byl signifikantní (p<0,05), ale nebyl prokázán signifikantní rozdíl mezi jednotlivými protokoly léčby.
U Staphylococcus aureus tedy léčba v režimu 5 × 48 hodin vedla k nejvyššímu bakteriologickému vyléčení. To zřejmě souvisí s pozvolným uvolňováním kloxacilinu, kdy byla pravděpodobně vždy dosažena vyšší koncentrace než MIC po dobu až 48 hodin, což napomohlo při režimu 5x48 hodin terapie k celkovému prodloužení účinku antimikrobika, a tudíž k bakteriologickému vyléčení.
U infekcí Streptococcus spp. (tj. Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae nebo Streptococcus uberis), vedly všechny typy léčby kloxacilinem k vyšší míře bakteriologického vyléčení než u kontrolní skupiny. Ale nebyl žádný rozdíl v míře bakteriologického vyléčení mezi skupinami 3 × 48 hodin, 5 × 24 hodin a 5 × 48 hodin. Není zatím jasné, proč není patrný stejný vliv jako u Staphylococcus aureus, když je popisována MIC Streptococcus uberis ke kloxacilinu mezi 0,25 a 4 µg/ml z Nového Zélandu, Francie, Německa a tudíž by koncentrace kloxacilinu po aplikaci 200 mg měla navodit vyšší hladinu antimikrobika, než je MIC. Důvodem může být prokázaná dvojí mutace proteinu vážícího penicilin u Streptococcus uberis, která je spojena se zvýšenou MIC ke kloxacilinu a nižší mírou bakteriologického vyléčení kloxacilinem u izolátů Streptococcus uberis.
Závěr: Léčba subklinických infekcí představovaných hlavně zlatým stafylokokem přinesla pozitivní efekt, celkově vyšší míra vyléčení při léčbě kloxacilinem byla pozorována v režimu 5x24 hodin než 3x48 hodin a byla také vyšší při protokolu 5x48 než 5x24 hodin.
