Zemědělský svaz každoročně pořádá 3 konference. Po konferenci o zaměstnávání cizinců v březnu 2024 jsme si v červnu vybrali téma Společná zemědělská politika po roce 2027 a její vliv na budoucnost práce v zemědělství. Těšit se můžete ještě na poslední konferenci, která proběhne na podzim a bude se věnovat zemědělskému školství. Ale zpět k tématu SZP.
Konferenci uvedl Martin Pýcha, předseda ZS ČR. Na úvod se zamyslel nad tím, jak SZP funguje nyní, protože jde o to změnit ji do budoucna tak, aby se na ní byla shoda napříč subjekty v sektoru zemědělství.
Současná SZP má 10 cílů, přičemž mnoho z nich je spolu navzájem v kontroverzi. Prioritou jí byl dosud Green Deal a Biodiverzita, tím se však potlačily jiné cíle. „Nedaří se nám zvyšovat konkurenceschopnost, ani zavést spravedlnost v příjmech evropského zemědělce. Pomíjíme generační obměnu, stárnutí zaměstnanců,“ vypočítával Pýcha. Naproti tomu se daří držet kvalitu evropských potravin na vysoké úrovni. Které otázky tedy budou důležité do budoucna? Zavádění změn by každopádně měly předcházet dopadové studie. Za příčinu byrokratické zátěže považuje Martin Pýcha velmi složitou strukturu systému SZP. Kromě regulí DZES musí každý zemědělec dodržovat nařízení PRV, BOZP, zákoník práce, daňovou legislativu, hlášení státním orgánům, což celkem čítá přes 200 podmínek a povinností. V případě jakéhokoliv nedodržení doléhají na zemědělce sankce.
Je evropská zemědělská politika drahá? „Musíme si uvědomit, že z národních rozpočtů by byly výdaje na zemědělství mnohem vyšší,“ uvedl Pýcha a věnoval se dále prezentaci vývoje sektoru zemědělství na základě různých ekonomických ukazatelů. Ukázal, že navzdory tlaku na extenzitu zemědělská produkce stále roste. Kladné je také saldo zahraničního obchodu, tedy Evropa je vývozcem potravin, což bychom neměli opomíjet – činí to evropské zemědělství konkurenceschopným. Z environmentálního pohledu Evropa neustále pokračuje ve snižování emisí skleníkových plynů ze zemědělství – ovšem to jako jediná oproti ostatním částem světa. Podle předsedy ZS ČR by zemědělská politika neměla podporovat přenášení škod na životním prostředí do jiných zemí.
A jak si vedeme v České republice? Vzrostla rostlinná produkce na úkor živočišné. Z uvedených dat Pýchovi vyplývá, že bez dotací by české zemědělství bylo ztrátové, na rozdíl od situace v EU, kde zemědělci i bez dotací dosahují zisku. Znepokojující je rozdíl mezi inflací a cenami, za které zemědělci realizují svou produkci. Tento stav je neudržitelný a jeho důsledkem podle Pýchy je, že podniky sice nekrachují, ale skupují je větší zemědělci.
Pro Evropu je důležitá také otázka konkurenceschopnosti, Evropa musí být schopna konkurovat mezinárodním producentům. Proto také i diskuse uvnitř EU o tom, zda máme podporovat „malé“, nebo „velké“ zemědělce musí mít na paměti, že ceny se tvoří na mezinárodních komoditních burzách.
Další téma, které bude ovlivňovat budoucnost zemědělství v EU, je i potenciální vstup Ukrajiny do EU. Spotřebovala by v tomto případě Ukrajina většinu podpor? To je otázka, kterou je potřeba diskutovat na politické úrovni. „Zemědělci čelí mnoha druhům nejistot, a to nejenom z hlediska ekonomiky a politiky, ale dopadá na ně také klimatická změna, která nese problém stále se měnícího počasí. Diskuse o budoucnosti zemědělství nebyla nikdy složitější,“ uzavřel svůj příspěvek Martin Pýcha.
Strategický dokument zemědělství ČR 2030+ v kontextu nové SZP představil Marek Výborný, ministr zemědělství ČR, který ocenil, že konference se věnuje budoucnosti, na kterou se přes řešení aktuálních problémů mnohdy zapomíná.
Strategický dokument, který vznikl v roce 2017, je ve fázi revize. Jde o jakýsi jízdní řád pro české farmáře. V průběhu léta bude dokument poskytnut nevládním organizacím a parlamentu k diskusi. „Je třeba na tomto dokumentu mít míru shody, neboť přesahuje jedno vládní období jednoho ministra“, uvedl Marek Výborný.
Klíčové pro budoucí SZP bude i to, kdo bude komisařem pro zemědělství v EU. Ministerstvo zemědělství má rozhodně ambici být na evropských jednáních aktivní. Dále ministr uvedl, že do dokumentu pro belgické předsednictví dokázali prosadit řadu připomínek a témat, jako je právě již zmíněná konkurenceschopnost, generační obměna nebo připravenost EU reagovat na krizové stavy v souvislosti s klimatickou změnou.
Na rozdíl od Martina Pýchy si Marek Výborný myslí, že téma vstupu Ukrajiny do EU není momentálně na pořadu dne – příliš by diskusi podle něj zatížilo. Debatě o změnách SZP musí předcházet vyhodnocení minulého období vč. dopadových studií, myslí si dále. Srovnání s rokem 1990 podle Výborného ne vždy funguje, neboť tehdy byl jiný systém, bez dotací. Ani ke změně struktury SZP by podle Výborného dojít nemělo, protože by to znamenalo zpoždění v implementaci nové SZP. Velká debata se vede o přímých platbách na hektar. Změna v této oblasti by znamenala složité nové podmínky pro hospodařící subjekty, druhý extrém – úplné zrušení těchto plateb – by Výborný považoval za ohrožení českých farmářů.
Stejně jako Pýcha i Výborný si uvědomuje, že konkurenceschopnost evropských zemědělců vůči třetím státům je naprosto zásadní. Musíme hledat vyváženost mezi plněním environmentálních cílů a mezi zemědělskou činností a nesmíme podceňovat potravinovou bezpečnost evropských států. V této diskusi půjde o míru reálné soběstačnosti, zdůraznil ministr. Není podle něj možné se uzavírat ať jako Česká republika, nebo jako Evropská unie, vždy budeme součástí celého světa.
Podpora generační obměny bude také důležitým tématem nové SZP. Ministr uvedl příklad Rakouska, kde se velmi dobře daří pracovat na pozitivním obrazu zemědělství. Diskuse nad novou SZP se povede také o tom, jakým způsobem bude EU reagovat na dramatické změny klimatu. Do jaké míry má být SZP schopna na tyto jevy reagovat? Bude potřeba hledat cesty, jak diverzifikovat rizika pro hospodařící subjekty. A budeme také muset hledat ve všech částech výrobního řetězce spravedlivé postavení pro zemědělce. „Musíme hledat takové parametry SZP, které budou reflektovat unikátnost systému zemědělství v ČR. Naše zemědělství je velmi pestré! To je naše bohatství a naše přidaná hodnota. Mít malé i střední podniky i velké hospodařící subjekty – to by měla být naše výhoda,“ řekl Marek Výborný.
Vývoj financování SZP po roce 2027 z pohledu Německého svazu zemědělců (DBV) a z pohledu německých zemědělců představil Christian Gaebel. Uvedl, že i v Německu se jednání o SZP vedou velmi obtížně a zemědělci na nich jen těžko hledají shodu. „I my němečtí zemědělci jsme rozčarovaní ze situace, jak se ministři v Bruselu prezentují. Není to vždy to, co bychom chtěli.“ Dále řekl, že čekají na výsledek protestů – „semaforová“ koalice by v Německu měla schválit program úlev pro zemědělce. Jde o daňová pravidla, ekologické programy o lepší životní podmínky zvířat a snížení administrativní zátěže. Nový model SZP je zavedený i v Německu a vykazuje vážné nedostatky. I v Německu se řeší ztráta diverzity a klimatická změna a vyvstávají otázky bezpečnosti a odolnosti potravinářského sektoru.
Svaz farmářů v Německu začal debatu o rozvoji SZP, tato diskuse se však stále vyvíjí, protože ji ovlivňují jak válka na Ukrajině, tak protesty. Interní think-tank svazu také vytvořil dokument, který prezentoval 15 zemědělským evropským svazům na veletrhu Grüne Woche. Od srpna loňského roku tento dokument obsahuje i cíle, jak by měla vypadat SZP po roce 2027.
Jak vidí německý svaz současnou SZP? Reflektuje, že současná zelená architektura si vede velice slabě, a tak se snaží působit na politické představitele, aby došlo k zásadním změnám. Problém je i v narušení konkurenceschopnosti, malém využívání ekoprogramů i v nízké podpoře přímých plateb.
Myslí si dále, že by se environmentální cíle a ochrana klimatu neměly realizovat na úkor rozvoje venkova a konkurenceschopnosti. Řešením by měla být taková koncepce environmentálních opatření, aby tato opatření byla jednak realizovatelná, a jednak aby zajistila farmářům ziskovost.
Stále je otevřeno mnoho otázek. Bude pro přechod na novou SZP stanoveno nějaké přechodné období? Nevíme také, kdo Radu povede, ani kdo bude novým zemědělským komisařem. Nová bude i situace v EP. Jak oslabí zelení, kolik mandátů získají konzervativci – podle aktuálního vývoje pak bude třeba hledat nové spojence.
Christian Gaebel dále uvedl, že i němečtí zemědělci stále čekají na vyplacení peněz z minulého roku. Jde o novou situaci, dosud dostávali platby vždy v daném roce. Opoždění je známkou toho, že systém nefunguje dobře, řekl Gaebel.
Dále uvedl, že zemědělský rozpočet bude muset být vyšší. Předpokládá, že by měl být o minimálně 10–15 % vyšší. Podle něj by se u transformace přímých plateb měla odbourat podmíněnost a vyjasnit se také budou muset, jak bude podpora strukturována. Zásadní bude definování toho, jak bude vypadat podpora venkova, jak udržet konkurenceschopnosti a jak učinit atraktivní podporu pro ochranu životního prostředí a minimalizovat důsledky změny klimatu.
Martin Hlaváček, poslanec Evropského parlamentu, uvedl svou vizi, jak bude diskuse o SZP probíhat. Na rozdíl od ministra Výborného si Hlaváček myslí, že bude nemožné řešit SZP bez diskuse o přijetí Ukrajiny do EU. Koncem tohoto roku se rozběhne debata o 7letém rozpočtu, a její součástí musí být i otázka financování Ukrajiny.
„Podle mne, pravděpodobný scénář, který Evropská komise navrhne, bude, aby finanční prostředky zůstaly ve stejné výši. Mít stejný rozpočet a mít větší a větší řešení externalit – takové řešení už naráží na limity,“ řekl Martin Hlaváček. Dále se politici budou snažit ušetřit tam, kde si bruselská většina myslí, že lze řezat a kde podle nich zemědělci podporu tolik nepotřebují – to mluvíme o velkých zemědělských podnicích. Na řadu podle Hlaváčka přijde také debata o tom, kde vzít prostředky pro zemědělství dodatečně: tj. rozšířit příspěvek pro zemědělskou prvovýrobu ze zdrojů zemědělské potravinové vertikály (zpracovatele, velké obchodníky); nebo přenést část finančních problémů v době krize do nového pilíře kofinancovaného pro rizikové situace; anebo promítnout do hodnoty produktu vyšší přidanou hodnotu, kterou by ocenil trh (jak dekomoditizovat zemědělskou produkci formou certifikací; tržního ocenění ukládání uhlíků při zemědělské činnosti atd.).
Co nám to přináší? Jaké úvahy to přinese u těch, kteří je budou navrhovat? zamýšlel se Martin Hlaváček. Zaprvé – můžeme zrušit nebo ořezat financování ze SZP. Ale pak externality (pozitivní přínosy, za které zemědělcům platíme) by měly být přeneseny z motivační části směrem do regulační části (neplatím nikomu nic, ale všechny parametry, které chci, aby dodržovali, nařídím regulací). To by se líbilo environmentalistům a Martin Hlaváček věří, že tento směr nepřevládne. Regulatorika je v kompetenci státu (nikoli jednotlivců). Náklady se promítnou do ceny produkce. Zadruhé – můžeme pokračovat dál v zajetých kolejích a zároveň umožnit vysokou míru kofinancování z národních rozpočtů při zastropování zemědělců na konečného příjemce. Zatřetí – můžeme zachovat části SZP tak, jak jsou, s tím, že si uvědomujeme, že zemědělci už externality nemohou dělat. Ukládání uhlíku můžeme kombinovat s plošnou podporou nebo z veřejných zdrojů financované služby, které se týkají welfaru atp. „Toto vidím jako velmi reálné,“ řekl Hlaváček.
Samotná architektura SZP je postavena na hektaru zemědělské půdy. V minulosti měla Evropa i jiné modely. Tato forma podpory motivuje ke koncentraci zemědělské půdy, takže od toho evropští socialisté odvíjejí témata redistribuce nebo externalit. Tento model motivuje produkovat s co nejvyšší podporou za minimálních nákladů, a tedy způsobuje posun od náročných forem zemědělské činnosti k méně náročné rostlinné výrobě. „Je otázka, jestli se otevře diskuse o výrobním faktoru práce (namísto půdy)?“ přemýšlel Hlaváček. Kdybychom se soustředili na podporu výrobního faktoru práce a opustili model plošných přímých plateb na hektar, pak můžeme přistoupit na sofistikovanější systém výplat. „To by se ale systém musel významně změnit,“ řekl Hlaváček.
Kterým směrem se bude debata podle Martina Hlaváčka ubírat nejpravděpodobněji? „Zdá se mi, že architekturu SZP upravíme tím směrem, že podíl základní platby na hektar se bude omezovat ve prospěch nástroje, který bude mezi sebou integrovat systémová opatření (v prvním a druhém pilíři) s rozšířením možností členských států kofinancovat a zavádět takové finanční nástroje, které budou omezovat příjemce velkých zemědělských podpor se zohledněním ukládání uhlíku ve vazbě na odměňování. To znamená, že pokud se někdo zapojí do ukládání uhlíků podle EU metodiky, mohl by být zvýhodněn a profitovat z toho, že v tomto režimu je (podobně jako to známe z režimu ekologické produkce),“ uvažoval Martin Hlaváček.
SZP po roce 2027 z pohledu Farm Europe přestavil Luc Vernet. „Politici, kteří vládnou, si musí být vědomi toho, že když hovoříme o zemědělství, mluvíme o potravinách,“ řekl na úvod. Mnoho úprav, které na zemědělce doléhají, se prosazuje i mimo SZP, upozornil s poukazem na to, proč Evropa pár měsíců nazpět zažila tolik zemědělských demonstrací. Mluvíme-li o vizi zemědělství, pak bychom ani tyto úpravy neměli opomíjet.
Ohledně budoucí vize Luc Vernet navrhuje, abychom se nejdříve ohlédli za tím, co se nám podařilo. Mluvíme o změně nástrojů, ale podívejme se na celou reformu, která sektor zemědělství mění. Vernet si uvědomuje, že jedna věc je zemědělské portfolio a druhá jsou požadavky od managementu, které jdou za hranice politiky. Musíme najít cestu, jak využít úprav v rámci SZP. Jaké jsou trendy za posledních 20 let? Zemědělská činnost se potýká s krátkodobými ekonomickými problémy, avšak investice, které musí zemědělci činit, jsou dlouhodobé. Dobrá SZP musí podle Verneta umět toto skloubit.
Na evropské i národní úrovni jsme sledovali agregované indikátory trendů potravinové udržitelnosti. Máme silnou kapacitu v živočišné výrobě, SZP napomáhá ve výrobní oblasti. Zavedením přímých plateb došlo ke snížení ceny pro spotřebitele, avšak za ceny nárůstu nákladů pro zemědělce. Zemědělci nečekali na realizaci Green Deelu a sami se zaměřili na ekologické aspekty své činnosti. Pokud bychom chtěli držet úroveň přímých plateb, tak s inflací pokulháváme o dva roky! „Tlačíme na zemědělce, takže někde se produkce zvyšuje. Avšak snižuje se rozloha obdělávané půdy!“ upozorňuje Vernet.
Jaké jsou další výzvy? Vernet vidí dvě. Rozpočtové omezení a Ukrajina. „Když mluvíme o rozpočtu, tak musíme mít na mysli fakt, že jeho struktura se radikálně změnila v posledních letech. Nejde tak o růst, jako o balancování rozpočtu tak, aby každý z aktérů mohl zaujmout přístup, který mu vyhovuje.
Co přijde po sestavení rozpočtu v roce 2025? Výchozím bodem bude, že začneme s novými výdaji – na Ukrajinu a na půjčky EU. Komise musí toto teprve vyjednat a najít peníze na dluhy (asi 50 miliard eur). Ukrajinu nemůžeme ponechávat stranou našeho myšlení, protože podle Verneta dojde k integraci Ukrajiny do jednotného trhu EU. Nemusíme ani čekat na vstup Ukrajiny do EU, její integrace probíhá a děje se už teď.
Když přemýšlíme o tom, že by Ukrajina byla členem EU, museli bychom pro ni najít 200 miliard euro – ale v této situaci zatím nejsme. Musíme být opatrní a postupovat obezřetně – hodnotit ukrajinský produkt po produktu a parametr po parametru. Pro Evropu by tato integrace mohla způsobit velký šok. V EU máme zavedeny diverzifikované modely, abychom mohli spolu fungovat v rámci EU – ale jak fungovat s takovými zemědělskými giganty, jaké jsou na Ukrajině? To by Evropa nemusela unést, myslí si Vernet. „Jsme na začátku nových diskusí. Jde o změnu nastavení mysli ohledně toho, že se nebudou měnit jen detaily, ale i koleje (tj. cíle),“ řekl Vernet. Změnu bude muset realizovat většina v parlamentu EU, kde je rovnováha sil rozložena trochu jinak než v minulém období. Jde o mnohem fragmentovanější krajinu, v níž bude jednodušší určité věci zablokovat. Podle Verneta se blokování dít bude a konstruktivní domluva bude složitější. Proto bude důležité, aby docházelo k depolarizaci témat. „Pozitivní věci nezajistíme blokováním. Čeká nás obrovské množství práce, abychom mohli budoucnost zemědělství realizovat,“ uvedl Vernet.
Důležitá rozhodnutí – například ohledně pesticidů nebo spalovacích motorů – se podle něj schvalují s malými majoritami. „Musíme se snažit o větší konsenzus ohledně jednotlivých témat. Je důležité, aby Evropu nevnímal zbytek světa jako naivní. Je důležité, abychom chránili svá pravidla a svůj trh. Ne se uzavírat, ale vážit si toho, co v Evropě máme,“ přemýšlel.
Pro každý návrh musíme budovat silovou pozici. Vždy jde o kompromis mezi tím, co bychom chtěli, a tím, co je reálné. Musíme se snažit definovat, co je dosažitelné konsenzem, a tomu přizpůsobovat nástroje. Například myšlenku, že ten, kdo znečišťuje, musí platit, budeme muset přeměnit v pobídky, které vytyčí směr a nabídnou odměnou (např. obchodování s uhlíkovými certifikáty).
V rámci vnitřního trhu by měla panovat pravidla a normy pro jednotlivé produkty tak, aby uvnitř trhu byla solidarita a flexibilita. „Uvědomme si, že naši konkurenti nejsou tady v Evropě!“ upozornil Vernet. Podle něj bychom se měli zaměřit na společnou sílu – a tu uplatnit ve světě tak, aby EU vystupovala jako zemědělská mocnost. „Společný přístup musíme chránit i do budoucna,“ řekl. Pracovat musíme také na společných zdrojích. K tomu však potřebujeme dostatečnou investiční kapacitu v našich zemědělských podnicích. Proto se nesmíme bát přicházet s jinými formami finanční podpory. „Buďme na své produkty dostatečně hrdí a chraňme si své kapacity!“ zakončil svůj příspěvek Luc Vernet.
Budoucnost precizního zemědělství představil Jaroslav Pinkas, produktový specialista precizního zemědělství společnosti STROM, jež na trhu existuje už 30 let a v ČR má přes 30 000 strojů zapojených do systému. Jeho společnost zastupuje značku John Deer. „Precizní zemědělství vnímáme jako nástroj ke zvýšení efektivity v tomto oboru. Vycházíme z toho, že některé náklady můžeme ovlivnit (např. hnojivo, osivo, palivo), a tudy vede pro precizní zemědělství cesta,“ řekl.
V precizním zemědělství jde nejenom o práci strojů, ale také o práci s daty, kterou stroje zaznamenávají (kvalitativní data). Díky LPISu mají ve společnosti informace nejenom o hranicích pozemků, ale také i o charakteru krajiny. Data mohou zadat strojům a ty s nimi pak mohou pracovat (vynechávat ochranné pásy apod.). Výzvou pro tuto precizní technologii je mít správně zaznamenány hranice pozemků (nutné pro přechod strojů do autonomního režimu). „Dokážeme predikovat výskyt škůdců /nástup chorob na základě dostupných modelů z meteorologických stanic a mnoho dalšího, avšak hlavní slovo bude mít samozřejmě agronom. Všechny práce ani precizní stroje nezastanou!“ uvedl na závěr konference Jaroslav Pinkas.
Připravila: Pavlína Havlová