Zastřené zaměstnávání, švarcsystém nebo využívání nelegálních pracovních agentur patří k tématům, o kterých se v zemědělství mluví spíše potichu. Ne proto, že by nebyla aktuální – právě naopak. Ale proto, že se dotýkají velmi citlivé roviny: každodenní praxe na farmách, personálních kapacit a často i existenčního tlaku na zemědělské podnikatele. Přesto je to téma, které nelze dál odkládat. Jednak proto, že kontroly ze strany státu jsou čím dál častější a sofistikovanější, ale také proto, že reputace celého odvětví stojí a padá s tím, jak transparentně a férově se k zaměstnávání lidí stavíme.
Je důležité hned na úvod říct jednu věc: drtivá většina zemědělců se snaží chovat v souladu se zákonem. Nehledají cesty, jak systém obcházet, ale jak v něm přežít. Zemědělství je personálně extrémně náročný obor, a to jak z hlediska sezónnosti, tak z hlediska struktury práce. Potřebujete lidi „hned,“ často na krátkou dobu, často na fyzicky náročnou práci, a často v regionech, kde je obecně nedostatek pracovní síly. Do toho přichází tlak na náklady, rostoucí byrokracie a složitá pravidla zaměstnávání cizinců. V takovém prostředí je velmi snadné sklouznout k řešením, která jsou na hraně – nebo už za hranou zákona.
Zastřené zaměstnávání má mnoho podob. Od klasického švarcsystému, kdy člověk formálně vystupuje jako OSVČ, ale fakticky vykonává závislou práci, až po využívání „dodavatelů práce,“ kteří nejsou akreditovanými agenturami a fungují jen jako prostředník mezi farmou a pracovníky. Na papíře může vše vypadat v pořádku, ale při kontrole inspekce práce nebo cizinecké policie se velmi rychle ukáže, že odpovědnost nese vždy ten, kdo práci fakticky zadává a organizuje – tedy zemědělec.
Zvlášť citlivou oblastí je zaměstnávání cizinců. Právě zde se nejčastěji objevují nabídky „rychlých řešení“: někdo přiveze lidi, „postará se o papíry“ a farmář má mít klid. Ve skutečnosti však často jde o neakreditované subjekty, které nemají oprávnění k agenturnímu zaměstnávání, neřeší pobytový status pracovníků, neodvádějí odvody nebo obcházejí zákoník práce. Riziko je obrovské – nejen finanční (pokuty v řádech statisíců až milionů korun), ale i reputační a v krajním případě trestněprávní.
Zkušenosti z AgroJobs bohužel ukazují, že řada zemědělců si nebezpečí těchto praktik plně uvědomí až ve chvíli, kdy už je pozdě. Když přijde kontrola, když se pracovník zraní, když se objeví problém s vízem nebo pracovní smlouvou. A najednou se ukáže, že „agentura,“ která měla vše zajistit, už neexistuje, nebere telefony a odpovědnost zůstává na farmě.
Je třeba si otevřeně říct, že švarcsystém ani zastřené zaměstnávání nejsou „drobné administrativní prohřešky.“ Jde o porušení základních principů pracovního práva, které má chránit jak zaměstnance, tak poctivé zaměstnavatele. Pokud budeme jako sektor tolerovat šedou zónu, sami si podkopáváme půdu pod nohama. Nejen vůči státu, ale i vůči veřejnosti, která je čím dál citlivější na otázky pracovních podmínek, férovosti a etiky podnikání.
Zároveň ale platí, že řešení nemůže spočívat jen v represi a kontrolách. Stát by měl vytvářet takové podmínky, aby legální zaměstnávání bylo reálně proveditelné a administrativně zvládnutelné. To se týká zejména digitalizace pobytového řízení, zrychlení procesů u pracovních povolení a větší flexibility u sezónní práce. Pokud je legální cesta extrémně složitá, drahá a pomalá, bude vždy existovat nutnost hledat zkratky.
Právě zde vidíme roli AgroJobs. Ne jako „agentury na lidi,“ ale jako odborného partnera, který pomáhá zemědělcům orientovat se v pravidlech, nastavit procesy a vyhnout se rizikům. Naším cílem není moralizovat, ale poskytovat praktickou podporu: od poradenství při zaměstnávání cizinců, přes kontrolu smluvních vztahů s agenturami, až po nastavení interních postupů na farmě. Často stačí málo – správně zvolený typ smlouvy, prověření partnera, základní audit personální agendy – a riziko se dramaticky sníží.
Zastřené zaměstnávání není téma, které by se dalo „zamést pod koberec.“ Je to realita, se kterou se zemědělství musí vypořádat, pokud chce být vnímáno jako moderní, profesionální a důvěryhodný sektor. A je to také test toho, zda dokážeme jako odvětví držet společnou linii: hájit zájmy zemědělců, ale zároveň respektovat pravidla hry. Bez toho totiž žádná dlouhodobá stabilita – ani ekonomická, ani společenská – není možná.
Lenka Šímová, ředitelka AgroJobs